Neviditelná sbírka a Knihomol. Dvě sběratelské povídky Stefana Zweiga

Stefan Zweig (1881–1942) patří k nejvýznamnějším autorům první poloviny 20. století a také k autorům ve 20. a 30. letech nejpopulárnějším. Ani to ale nezabránilo jeho životní tragédii. Před nacismem uprchl do Anglie a posléze do Brazílie. I tam jej však tehdejší duchovní bída Evropy nakonec dostihla a přinutila k sebevraždě.

Slepota a štěstí založené na iluzi

Neviditelná sbírka, povídka o slepém starci a štěstí založeném na iluzi, u nás vyšla společně s dalšími sedmi tituly v souboru Amok v Odeonu v roce 1988. Příběh se odehrává v poválečném Německu, v zemi devastované hospodářskou krizí a inflací. Berlínský obchodník se starožitnostmi se ve snaze zachránit podnik vydává za jedním svým starým zákazníkem, sběratelem vzácných kreseb a grafik, aby se ho pokusil přemluvit k odkoupení některých děl z jeho sbírky. Ke starožitníkově překvapení ho ale už i zde bída doby dávno předběhla...

Tragický konec

Povídka Knihomol, která též vyšla v souboru Amok, patří k povinné četbě každého milovníka a sběratele knih. Zweig v ní vypráví příběh haličského žida Jakoba Mohla, vzdělaného bibliofila, považovaného přímo za chodící lexikon: „je to nejschopnější muž ve Vídni a nadto originál, pravěký knihosaurus vymírající rasy.“ Jeho bydlištěm i pracovištěm je kavárna Gluck. Kdo shání nějaké knihy a potřebuje poradit, jde za ním. Jakob Mohl žije mimo reálný čas jen svými knihami. Po vypuknutí první světové války se nevědomky dostává do konfliktu s policií, který je počátkem jeho tragického konce...

Sběratelství jako vášeň a láska, která člověka provází celý život, bylo téma Zweigovi niterně blízké. Sám celý život jednu sbírku také budoval. Specializoval se zejména na hudební rukopisy. Mezi jeho nejvzácnější „úlovky“ patřil podpis W. A. Mozarta nebo díla J. S. Bacha, R. Wagnera a J. Haydna.