Nevěrné hry - vážný adept na České lvy?
Jakoby domácí kinematografie zažívala v posledních letech nenápadný comeback novovlnných snímků z přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Komorních, technicky skromných, oproštěnou "podstatou" (ať už jsou jí mezilidské vztahy nebo syrovost prostředí venkova či ulice) se zabývajících filmů vzniklo i při letmém pohledu dozadu poměrně dost. Nový česko-slovenský film Michaely Pavlátové "Nevěrné hry" se v budoucnu jistě bude přiřazovat mezi takové jako "Paralelní světy", "Divoké včely" nebo třeba "Záhradu" a nastíněnou hypotézu o "čemsi" společném bude jedině utvrzovat.
"Nevěrné hry" neukazují nic nového. Současně ale v ničem neopakují. Jsou poctivým, až dokumentárně reálným, vhledem do života několika vzájemně zainteresovaných postav. Vychází z toho, že každá osobnost, tudíž i vztah s osobností druhou, jsou jevy jedinečnými. Ona (Eva - Zuzana Stivínová), klavíristka, se rozhodne obětovat většinu ze svého profesního života a zasvětit se cele Jemu (Peter - Peter Babiak), hudebnímu skladateli. Po svatbě se odstěhují z Prahy - Jejího rodiště, do zapadlé vísky Kamenín u slovenského Štúrova s převažující maďarskou menšinou, odkud pochází On. Zdánlivou romantiku slibné a bezstarostné budoucnosti začnou zanedlouho nahlodávat pochybnosti. Ona vyžaduje více Jeho, zatímco Jemu, zpočátku šťastnějšímu, v klidu skládajícímu, začíná být svým zájmem protivná. Vášeň pomalu střízliví, Jeho racionální pohled na společné bytí si přestává rozumět s Jejími emocemi. Do jejich vztahu se zaplétají další, jasně viditelný je jeden trojúhelník, latentní víceúhelníky jakoby však nečekaly daleko, či jen nedostaly možnost. Čím dál důležitější roli hrají napřed nenávidění, později potřební přistěhovalci na společný pozemek - Mária (Jana Hubinská) s třináctiletou dcerkou Jankou (Kristína Svarinská). Život Márie je vedle Eviného stokrát drsnější, přesto se problém Evy zdá bytostnější. Její tu více tu méně dramatické úprky do Prahy za iluzemi z minulosti nakonec paradoxně oběma, Jemu i Jí, pomohou. Kam, na jak dlouho a přesně čemu, se dá jen tušit, film je, stejně jako reálný život, neprozradí.
Michaela Pavlátová o svém prvním celovečerním hraném debutu (více ji budeme znát jako úspěšnou autorku animovaných filmů, s živými herci pracovala pouze v jedné z povídek filmu "Praha očima...") také mluví jako o "hraném dokumentu, ve kterém není nic vymyšleného", což umocňuje i velmi malé časové rozpětí v ději. Nechtěla (resp. společně se scenáristkou Tinou Diosi nechtěly) říkat, jak věci mají být, nechtěla zobecňovat, nechtěla moralizovat, chtěla ukázat, jak se věci v jednom konkrétním případě stát mohly. Nedokáže odpovědět, jestli se film bude líbit více ženám či mužům... "Vždyť i muži jsou různí a někteří z nich i citliví." Není si ani jista, jestli vlastně je filmovou režisérkou. ("Mystérium filmu je přístupno jen vyvoleným. Já jsem se vyvolenou necítila a necítím. Vzít režii celovečerního filmu byla vlastně drzost.") Přesto se už dnes "Nevěrné hry" - minimálně z pohledu recenzenta - stávají vážným adeptem na České lvy 2003 za hlavní i vedlejší role, režisérský počin, scénář a v neposlední řadě i kongeniální hudbu Petra Hromádky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
