Nevěř tichu, věř Fru Fru
Dva roky po vydání debutu Hmotný svět se Fru Fru vydali do studia podruhé. Změnilo se mnohé. Kromě oříznutí samotného názvu kapely (z původního Fru Fru Serious) se dosti výrazně pročistila také sestava. Někdejší osmičlenné "bicí komando s rytmickým kolibříkem" vzalo za své, z trojích bicích sestav na pódiu zůstala jen jedna (Dominik Tůma), o kytary se dělí tradičně pan Adam s panem Vladimírem, část klávesových rejstříků, zpěv, samply a steel drums zastává iniciátor všeho dobra Václav Bartoš.
Deska "Nevěř tichu" (Indies, 2005) je vzhledem k výše zmiňovanému pochopitelně jiná než dva roky starý debut. Je poučenější, sevřenější, kratší, hezčí. Tedy alespoň z pohledu těch, kteří se vývojem celé kapely posledních pět let baví. Pro ty koneckonců nebude repertoár recenzované novinky ani velkým překvapením. Zvukem kapely, žánrovým záběrem a v devadesáti procentech i výběrem skladeb album věrně odráží současnou koncertní podobu Fru Fru. Sami považují "Nevěř tichu" za vyzrálejší než novinku - aby také ne, málokterá kapela nazve poslední desku méně vyspělou než předchozí. Pokud by se ale vyzrálost dala definovat na oproštěnějších aranžích, menší zvukové rozptýlenosti a vůbec stmelování výrazu, pak by s protagonistou Fru Fru bylo možné souhlasit. Na novince přitvrdili směrem k tanečnějšímu progresivnímu výrazu, ubylo jazzového koření. V textech se Václav Bartoš cítí být vážnější, méně hravý a infantilní - i to je posun přirozený a obecně vzato k lepšímu. I když bát se opět nemusíme. To, že "minulost patří robotům" může tvrdit kdokoli s jakkoli vážnou tváří, ale sarkastického úšklebku v meziřádcích si nevšimnout nelze.
Ti, kdo vývoj Fru Fru příliš neprožívají a dostanou se k jejich hudbě jen čas od času na festivalu či v rádiu, nebudou asi měnit názor na vývoj kapely nijak výrazně. I to je dobrá zpráva. Fru Fru jsou přes všechny zvraty, posuny a žánrové experimenty stále "tou kapelou", která u nás velmi seriózně a originálně reprezentuje onu hudbu na okraji. Sympaticky se vymezili z kruhů tzv. "brněnské alternativy" (připomeňme bývalou kapelu Bartoše s Pavlem Fajtem - Pluto, která byla svého času bezmála vlajkovou lodí tohoto hnutí) a naplňují pojem originální alternativy v tom nejčistším slova smyslu. Jsou alternativou hudby do rádií, do klubů, na festivaly, na okolním dění nezávislou, s téměř zanedbatelnými ambicemi vstupování do širšího mainstreamu a vůbec šoubyznysu. To platilo před pěti lety, když Fru Fru vznikali, a bude platit, dokud nezaniknou. S touto jistotou můžeme chodit nadále na jejich koncerty a kupovat jejich desky a neměli bychom dospět ke zklamání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
