Nesmrtelný sen

V jeho interpretaci se děj přesouvá sice do současnosti, aktualizace ale není nijak násilná. Výrazně seškrtaný příběh se na jednoduchém jevišti z hrubě opracovaných prken odehraje během osmdesáti minut. Přesto úprava zachovává všechny peripetie hry. Vznešené, ale nepříliš vděčné jsou role královského páru vládců víl a lesních skřítků. Královna Titánie (Kateřina Tichá) nemá příliš prostoru svou roli dostatečně rozehrát. Oberon (Petr Svoboda) sice není dostatečně výrazný a jako král víl a strůjce milostných pomýlení působí dost nepřesvědčivě, zato mu doslova padne role zakřiknutého truhláře Fortela.

Jan Borna|foto: www.divadlovdlouhe.cz

Role vesnických řemeslníků, kteří se do athénského lesa vypravili secvičit divadelní hru pro vesnickou slavnost, jsou celkově mnohem vděčnější a dávají prostor pro rozehrání komických a živých situací. Známé výstupy nešikovných naivních vesnických komediantů zvládli studenti vskutku brilantně. Nezapomenutelná je etuda Tomáše Jeřábka coby tkalce Klubka, když se nadšeně snaží postupně předvést všechny postavy "tragického příběhu o Pyramovi a Thisbě". Dělá si tím laskavou legraci z ochotnického herectví s jeho typickým přehráváním a přehnanými gesty. V závěru řemeslnická tlupa sehraje generálku hry, v níž zmiňovaný truhlář Fortel představuje lva. Když se na jevišti objeví přikrášlen rejžáky (či spisovně ale nesrozumitelně: "rýžovými kartáči"), má celé publikum v kapse.

Třetí vrstvou příběhu jsou záměny dvou athénských mileneckých párů, jež mají nádech tragikomiky a to především v postavě Heleny (Nina Martínková), zprvu odmítané a nešťastně zamilované dívky, která se díky účinku kouzelných bylin stane středem zájmu obou nápadníků. Místo štěstí však propadá pocitu, že se jí oba mladíci vysmívají. Velké množství postav si vynutilo, aby někteří herci zvládli dvojrole s rychlými převleky a briskním přetělesněním do zcela jiného charakteru. Právě zvládnutí těchto proměn a udržování tempa je jedním z velkých kladů inscenace.

Režie se nesnažila o nějaký překvapivý výklad ani o drastický posun. Přesto vznikla svěží inscenace, která neztrácí rytmus a je neustále v pohybu. Zůstává spíš otázkou k zamyšlení, co je na inscenaci alternativního či loutkářského. Projev tohoto trendu "odloutkování loutkového divadla" však není u nás bohužel ojedinělý.