Nenič, nelámej. Poselství Šiktancova Tance smrti nově předává i hudební skladba

20. listopad 2018

Karel Šiktanc je výraznou postavou české poválečné poezie. Proslul skladbami Adam a Eva, Český orloj nebo Tanec smrti. Zhudebnit právě text Šiktancovy poémy Tanec smrti se rozhodl skladatel Michal Vejskal a dlouholetý sbormistr sboru Mikrochor Lukáš Prchal.

„Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel,” napsal dnešní dvojnásobný držitel Ceny Jaroslava Seiferta, nositel Státní ceny za literaturu i Magnesie Litery za poezii už v polovině 70. let. Textem bezprostředně reagoval nejen na období normalizace, ale i na všeobecný rozpad hodnot a negaci tradičních kulturních jistot. „Šiktancův Tanec smrti považuji za nejvýraznější skladbu jeho celoživotního díla. Mě osobně zasáhl tím, jak hluboce reflektuje tehdejší dobu, jak silně reflektuje protikladnost pravdy a lži. Vždycky, když ho čtu, říkám si, že pokud nebudeme hájit pravdu, nemůže zvítězit. Dokud budeme hájit lež, bude vítězit ona,“ vysvětlil na úvod ArtCafé Michal Vejskal.

Když čtu Tanec smrti, říkám si, že pokud nebudeme hájit pravdu, nemůže zvítězit. Dokud budeme hájit lež, bude vítězit ona.
Michal Vejskal

Sbormistr Lukáš Prchal skladatele Michala Vejskala doplnil: „Já jsem si ze Šiktancova textu odnesl především jedno poselství: nenič, nelámej. Přál jsem si, aby se tato myšlenka odrazila i v hudbě.“

Středověký tanec smrti? U Šiktance jen pletivo, pod kterým se spřádá něco mnohem hlubšího

Logo

Právě Prchal přišel s nápadem zhudebnit Šiktancovu poému: „Byla to v podstatě náhoda. Účastnil jsem se kdysi koncertu v Německu, kde byl prováděn tanec smrti zhudebněný německým meziválečným autorem Hugem Distlerem. Chtěl jsem něco podobného udělat v Čechách, a proto jsem hledal český ekvivalent. Našel jsem Šiktancův text, ve kterém ale středověký dans macabre tvoří jen jakési pletivo, na které je napojeno něco mnohem hutnějšího a hlubšího. Překvapilo mě to, a v tu chvíli jsem si říkal, že to je ještě lepší.“

Zhudebnit Šiktancův text pro sbor? Nemožné

Pro zhudebnění Šiktancova textu Prchal oslovil Michala Vejskala, který má zkušenosti především se scénickou hudbou. Tvořil například pro pražská divadla Minor nebo Divadlo na Vinohradech, hudebně se realizoval i v řadě rockových oper jako Antigona, Oidipus Tyranus, Sedm proti Thébám nebo Bardo Thodol.

Členové sboru Mikrochor se připravují na zpěv Tance smrti

Michal Vejskal nabídku přijal, protože pro něj představovala novou zkušenost, novou hudební metu: „Zpočátku mi přišlo až nemožné zhudebnit Šiktancův text pro sbor. Dlouho jsem s tím bojoval, první verzi jsem nakonec vyhodil. Ve výsledku Šiktancův text zůstal celý tak, jak je napsaný. Nic jsem z něj neubral, spíš jsem se snažil ho hudbou doprovodit a pozdvihnout.“

Roztančená Smrt versus unavený a zklamaný Bůh

I do hudebního ztvárnění se promítla specifická struktura textu, kterou tvoří dvě kontrastní linie. V jedné se starý, slepý a světem unavený Bůh prochází po lidmi zdevastované krajině a v závěru s nadějí v lepší budoucnost předává svou moc dítěti. Proti tomu Smrt, služka jakési vyšší moci, odvádí na druhý břeh postavy různých profesí. Ty se následně ocitají v kole tančícího chóru nemrtvých, říká Michal Vejskal a pokračuje: „Držel jsem se proto především hesla kontrast. Máme tam Smrt, máme tam Boha. Na jedné straně velkou stísněnost, na straně druhé velkou chuť vidět, reflektovat, něco sdělit. I moje hudba se tak chová. Každá z linek má v hudbě svou energii, atmosféru, svůj kosmos.“

Klne Bůh.
A zhasiv křikem
oheň, který zebe,
buší holou pěstí do rajského stromu.
Zběř se dole vraždí
pro paběrek nebe.
Bije, modře bije
do Faustova domu.
Kouří čaj.
A stařec zmlká.
Neboť napadne ho,
že co milováno, darmo proklínati.
Na koníčka mysl,
u popela paty.
Srší troud. A srší vesmír.
To se češou svatí.
To si Máří
přes prs táhne
uplakané šaty.

úryvek z poémy Tanec smrti

Skladba pro sbor, sólové housle a recitátory byla ve světové premiéře uvedena ve čtvrtek 25. října 2018 ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech v Korunní 60. Vedle sboru Mikrochor vystoupili Justin Svoboda a Marie Štípková v roli recitátorů, houslového partu se ujala houslistka Lucie Priester.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde se mluvilo také o výstavě videoinstalací Jona Rafmana v italské Modeně a do kterého vybral hudbu Dominik Gajarský.

Spustit audio

Související