Někteří rozhlasáci jsou spojeni s Pražským jarem 50 let

A když se o tom začne mluvit – tak jako v přímém přenosu z infocentra festivalu – ukáže se, že pro některé rozhlasové osobnosti je Pražské jaro téma na celý život.

Hudební redaktorka Jana Vašatová sice tvrdí, že ty roky nemá spočítány, nicméně prozradila, že se Pražskému jaru věnuje od svého nástupu do rozhlasu. V té době existovala Hlavní redakce hudebního vysílání a v jejím rámci Redakce hudební publicistiky a vzdělávání (hle, tehdy ještě vzdělávání bylo ve veřejnoprávním rozhlase myslitelné).

„Takzvaná velká redakce měla na starosti samotné přenosy a my jsme měli na starosti náplň do přestávek a festivalovou publicistiku. Takže kolem všeho, co se přenášelo a dělo, jsme běhali a natáčeli rozhovory." Bylo jich mnoho desítek: s dirigenty, se sólisty, s organizátory.

Nejsilnější jsou samozřejmě vzpomínky na rok 1990, kdy Pražské jaro patřilo k těm nejkrásnějším – programem, obsazením, ale především jako symbol nových časů. „Značka Český rozhlas tehdy otvírala dveře," vzpomíná Jana Vašatová (a my si říkáme: kéž by to pořád tak bylo). „Třeba k Rudolfu Firkušnému. A sir Charles Mackerras vždycky, když slyšel Český rozhlas, dával rozhovory velice ochotně. Teď už to tak dalece nefunguje."

Působivé jsou vzpomínky na Václava Neumanna, ale také na Václava Havla – i prezident republiky v těch dobách totiž k Pražskému jaru jaksi patřil.

K přenosům a záznamům z festivalu ovšem patří i mistři zvuku. Jeden z nich – Mistr skutečně s velkým M – Tomáš Zikmund nastoupil do Československého rozhlasu v roce 1967 (jeho vzpomínka má tedy letos jubileum) a ještě jako technik se Pražského jara rovnou zúčastnil. „Tehdy koncertoval náš rozhlasový symfonický orchestr a dirigoval jeho šéf Alois Klíma. Velice sympatický pán, který si mě pak oblíbil a já jeho taky a až do jeho odchodu z rozhlasu jsme spolu natočili veliké množství různých snímků."

Tenhle příběh není ojedinělý. Podobně jako značka „Český rozhlas" totiž působila a působí i značka „Tomáš Zikmund": muzikanti, obecně velmi podezíraví vůči mikrofonům i vůči těm, kteří je obsluhují, právě k tomuto Mistru zvuku během let získali zvláštní náklonnost.

A co obnáší jeho profese? „Člověk k tomu musí mít předpoklady technické a umělecké," říká docent Tomáš Zikmund, který dnes „zvukařinu" vyučuje na AMU. „Čím jsem starší, tím víc vidím, že ty umělecké by měly převažovat."

K Pražskému jaru ovšem patří také interpretační soutěž, a o té prakticky všechno ví hudební redaktorka Stanislava Střelcová. Život zasvětila vlastně dvěma soutěžím: jednak té pražskojarní a jednak legendární rozhlasové – Concertinu Praga. Jejich propojení je úzké, mnozí hudebníci ostatně symbolicky postupovali z jedné do druhé. „Například Radek Baborák jako dvanáctiletý vyhrál Concertino a pak se uplatnil i na Pražském jaru. A další další."

Významným hostem živého vysílání byl redaktor, dokumentarista, hlasatel, zvukař a reportér (jedním slovem: rozhlasák) Tomáš Černý. Přinesl s sebou své vltavské reportážní „desetiminutovky", které umožňují nahlédnout do zákulisí Pražského jara tak, jak se tam rozhodně jinak nedostanete. Jenomže to nejzajímavější se nedá přepsat do textu – to si musíte poslechnout.

V přenosu z pražského náměstí Republiky se postupně sešli tentokrát čtyři hosté: hudební redaktorka Jana Vašatová (redaktorka Telefonotéky - a jindy také moderátorka tohoto pořadu -tentokrát v roli tázané), hudební redaktorka Stanislava Střelcová, která mnoho let zasvětila soutěži Pražského jara, mistr zvuku Tomáš Zikmund a reportér Tomáš Černý.