Nejsou lidi...

Na dnešní den připadá verš 30. z 22. kapitoly knihy proroka Ezechiele:

"Hledal jsme mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem, praví Hospodin".

"Nejsou lidi - vzpomínáte, v dobách umělé přezaměstnaosti to býval častý stesk a častá výmluva, když se soudruhům nedařilo. Něco pravdivého si ale tento výrok uchovává dodnes. Spousta lidí se motá a překáží leckde, najít ale správného člověka na pravém místě, to je takříkajíc klika z nebe spadlá. Podle proroka Ezechiele z pátého století př. n. l. ale nebeský Bůh takové lidi z nebe nesesílá, naopak, on tady na zemi shání dobrého zedníka, zodpovědného, který by ručil za sebe i za svou práci a dokázal spravit zeď, nejspíše průrvu v hradbách města. Ale Bůh nenalezl: nejsou lidi.

Samozřejmě je tento prorocký výrok obrazný, průrva v obranné hradbě značí nějaký nedodostatek, vadu, která je opravitelná, ale vážná. Děravou hradbou nepřítel snadno pronikne a způsobí pak všeobecnou zkázu. Celá země je ohrožena, ale trocha kamení, malty a řemeslného fortelu může zemi zachránit - ovšem jenom když se najde člověk, který za to umí vzít a pustí se do díla.

Vždycky, když je někde v Bibli nějaká stížnost na lidi, buď že vůbec nejsou nebo jsou nespolehliví, chybující, ba i zlí, je to pro čtenáře signál, aby sebe zpytoval, zda ta stížnost není tak trochu i na něj. Nejsou lidi... a ty jsi? Jsi ochoten, ochotna, postavit se do zející průrvy a pustit se do díla? Máš ochotu spravovat, napravovat, co kde puklo, rozplétat, co se zašmodrchalo, žehlit, co se zmačkalo, ošetřovat, co bylo zraněno? Anebo zůstaneš u zajisté pravdivého stěžování, že nejsou lidi na správných místech, že zeď puká, a když se to tak nechá být, přijde zkáza? Ano, i Bůh si stěžuje, že nenašel, koho hledal, ale to není stížnost k nebesům, je to poselství pro nás. Je to určitě varování, ale také nenápadná výzva mezi řádky: buď tím člověkem, kterého Bůh tě shání, buď člověkem na pravém místě, ať už v Boha věříš nebo ne, postav se čelem ke všemu pokaženému v dosahu tvé působnosti, doma, v práci, v sousedství. Dej cihlu k cihle, buduj, konstruktivně jednej. A když se ti povede třeba jen malou průrvu zazdít, raduj se: třeba si zabránil tomu, aby Bůh uvrhl do zkázy tuto zemi, domov tvůj.