Nejsem úplně snadno čitelný chlapík. Rozhovor s Kurtem Wagnerem zve k poslechu Lambchop na Vltavě

O jakých tématech má dnes smysl mluvit?
To přichází samo. Děje se tolik hrozných věcí, že je to zahlcující. Jak v tomhle světě vůbec žít? Jak pokračovat v každodenním životě? Takové otázky si klade každý, zdaleka ne jen umělci. Všichni se snaží nějak přežít. A je to čím dál těžší. Jen se prostě snažíš každý den vstát a přežít další den, je to frustrující, děsivé… a přesto tu teď my dva sedíme a bavíme se přes Zoom.

Jde taky o to, že hudba se stala něčím samozřejmým, doprovází všechno. Je v pozadí reklamních spotů, podbarvuje nakupování věcí, doprovází filmy, na které se díváš, hraje v restauracích, kde jíš, máš ji v uších, když si jdeš zaběhat. Myslím, že to změnilo její hodnotu. Pro mě je ale pořád nesmírně důležitá. Někdy si říkám, jestli má ještě takovou váhu jako dřív. Ale stejně to chci dělat – kvůli tomu pocitu, že jsem vytvořil něco, co předtím neexistovalo.

(…)

Co je pro vás v písních zásadní téma, které chcete s posluchači sdílet, které by si měli z vašeho koncertu odnést?
To je na posluchači. Nejsem úplně snadno čitelný chlapík. Co si kdo myslí, že říkám, je jeho věc. Já jen předkládám své písně a co si z toho posluchači vezmou, to je na nich. Snažím se jen dělat to nejlepší a jsem vděčný, že mě ještě někdo chce poslouchat. Možná to, že tu pořád jsme, je samo o sobě důvod k oslavě.