Nejsem typ na terapeutický kroužek. Problematické momenty ale dokážu zpracovat skrz své obrazy, říká Jakub Janovský
„Snažím se řešit jednoduché věci, které nás obklopují. Vztahy, které žijeme, a momenty, se kterými se jako lidé identifikujeme. A je to nevyčerpatelné téma,“ přibližuje obsah svých obrazů, kreseb a videí absolvent AVU Jakub Janovský. Za sebou má velkou výstavu v Alšově jihočeské galerii a před sebou zápisník s dalšími nápady. Jak přemýšlí o jejich výsledné podobě? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Když se Jakub Janovský poprvé ocitl v místě své aktuální výstavy, tedy ve sklepě pardubické galerie Art Space NOV, vzpomněl si na film Ulricha Seidla s názvem Ve sklepě. „Věnoval se vzpomínkám, často dost obskurním sbírkám čehosi, které si lidé ve sklepech uchovávají. A tak nás napadlo, že bychom výstavu mohli pojmenovat Jakub Janovský/Ve sklepě. Může v tom být i odkaz na jakousi osobní torturu. Anebo na ty schované předměty,“ říká. Hledat, co do svých obrazů schoval právě Janovský, je zábavná, ale také trochu strašidelná aktivita: vidíme děti hrající si v kulisách strohého sídliště nebo bezprizorně postávající před sušákem na prádlo, ze kterého visí provazy se smyčkou. Obklopuje je postapokalyptické sídliště, bezčasí, nejistota, ale i naivita a křehkost.
Sídliště, má láska
Na jihlavské panelákové dětství na přelomu 80. a 90. let ovšem Janovský vzpomíná rád, dodnes má v oblibě tamní infrastrukturu, sídlištní prolézačky a volný prostor mezi domy. Zároveň si v sobě z té doby nese momenty odrážející temnější situace vyplývající z nedobrého vztahu mezi rodiči. Promluvil o nich v souvislosti se svou oblíbenou skladbou od kapely Psychic TV. „Vztahy mezi mámou a tátou nebyly ideální, a to se do dětského života propíše. Někdo to ze své mysli vytěsní, někdo to dál zpracovává. Já moc nejsem typ na terapeutický kroužek, ale skrz svou práci, respektive opakované prožití momentu, jsem schopen se s lecčím vyrovnat,“ říká.
V červnu Jakubovi Janovskému skončila v Alšově jihočeské galerii retrospektivní výstava Betonová zahrada (název vypůjčený ze slavného románu Iana McEwana odkazuje ovšem výhradně k betonové džungli a změti příběhů v Janovského obrazech). Autor se na ní představil zejména coby malíř. Na současné pardubické výstavě pak výrazně víc pracuje se sochou a také s videem. Jak ve Vizitce řekl, po dalších médiích sahá proto, aby zesílil celkové vyznění nápadu a myšlenky. „Výstavy lidí, kteří využívali média ke svému prospěchu a větší celistvosti názoru, jsem měl vždycky rád,“ říká a za příklad dává někdejší německou přehlídku jihoamerického výtvarníka a kreslíře Williama Kentridge, který dostal k dispozici celé muzeum antických soch. Prostor si ovšem po svém přetvořil v jakousi uměleckou laboratoř. „Byl to pro mě silný impulz k tomu, že kresba se dá rozvíjet. Že nemá hranice.“ O využití kresby, kterou stále vnímá jako naprosto zásadní médium pro skicování nápadů, ostatně mluvil ve Vizitce detailně, a zmínil i svou minulost spjatou s kreslením v nejrůznějších ruinách a opuštěných domech.
Související
-
Malevič, Rodčenko jsou tu. Výstava ruské avantgardy je splněný sen, říká ředitel Aleš Seifert
Co všechno obnáší příprava české výstavy 36 obrazů nejslavnější ruské avantgardy? Jak se do pracovního arzenálu vepsaly zkušenosti získané prací na krajském úřadě?
-
Přes graffiti jsem objevoval nové věci, rád jsem měl i gotiku a modernu, říká malíř Masker Matuška
Jeho barevný triptych, který jako kdyby na Zemi právě přistál z Měsíce, je možné vidět do srpna na kolektivní výstavě s názvem Wall Street v pražské Ville Pellé.
-
Umělec je přesycený možnostmi. Pěstovat jedno médium není na pořadu dne, říká kurátor Petr Vaňous
Vztah malby k novým vizuálním trendům a osobní i kolektivní paměti – to jsou témata, kterými se dlouhodobě zabývá kurátor, kritik a historik umění Petr Vaňous.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
