Nejlepší vánoční dárky byly partitury, říká Petr Popelka. Nově povede Symfonický orchestr Českého rozhlasu

5. září 2020

Má rád Leoše Janáčka, Carla Mariu von Webera i Milese Davise. Na konzervatoři vystudoval hru na kontrabas, se stejnou vášní se ale také nořil do partitur. Dnes je Petr Popelka jedním z nejtalentovanějších dirigentů mladé generace, působil jako šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru a od sezony 2022/23 se stane novým šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jeho dráhu připomínáme Vizitkou, kterou loni v září moderovala Renáta Spisarová.

Jedenáct let bylo Petrovi Popelkovi, když se zamiloval do skladeb Leoše Janáčka. Dnes, o třiadvacet let později, na tu dobu vzpomíná jako na iniciační. „Když jsem slyšel skladbu Po zarostlém chodníčku, bylo to tak silné, že jsem věděl, že tohle chci jednou dělat,“ řekl ve Vizitce.

Dirigent Petr Popelka

Na „vážné” studium hry na housle nebo violoncello prý už bylo pozdě, a tak se rozhodl, že zkusí kontrabas. Vzpomíná na dva klíčové učitele: Pavel Nejtek mladému Popelkovi skvěle vysvětlil základy hry na nástroj, Jiří Valenta mu na konzervatoři věnoval spoustu energie a času. Byl to právě Jiří Valenta, kdo osmnáctiletého Petra Popelku pošťouchl, aby místo hraní v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu odešel sbírat zkušenosti do zahraničí.

V německém Freiburgu u Božo Paradžika studoval nakonec jen necelé tři roky, dostal totiž nabídku od orchestrální akademie Bavorského rozhlasu. Záhy získal angažmá ve Staatskapelle v Drážďanech, a tak se stalo, že Petr Popelka svá vysokoškolská studia z nedostatku času nedokončil.

Dirigent Petr Popelka

Jak se z jeho povídání zdá, nijak zvlášť mu to nevadilo. Souběžně s aktivním hraním se totiž věnoval studiu partitur. Dobře mu v tomto směru posloužila zejména velká freiburská knihovna. „Odmala jsem toužil po tom, abych skladby, co hraju, uměl napsat. Přitahovalo mě to už v době, kdy jsem začal s kontrabasem, partitury byly mou vášní. Byly to nejlepší dárky k Vánocům, co se jich rodiče nasháněli,” vzpomíná. Nutno dodat, že Popelkovi rodiče se hudbě nevěnovali a partitury nejsou zrovna nejlevnější zboží. 

Měl jsem svou představu, jak by to mělo znít

Ruku v ruce se studiem partitur toužil Petr Popelka po dirigování. „Když studujete noty, jste jen kousek od toho, abyste měli svou představu o tom, jakou by skladba měla mít barvu, tempo, strukturu. Vnitřní pud všechno to ovlivnit jsem měl už docela brzo. A hraním v orchestru jsem se toho hodně naučil, protože jsem mohl sledovat dirigenty při práci,” říká.

Dirigent Petr Popelka

Když se Popelkovi přiblížila třicítka, vzal si roční neplacené volno a rozhodl se, že zkusí žít podle svých dirigentských představ. Rozjel se po kurzech a volný čas využil k psaní hudby. Před dvěma a půl lety se účastnil kodaňské dirigentské soutěže. Nezvítězil, ale jeho výkonu si všimli lidé z orchestru Dánského rozhlasu. „Fungovala nám chemie. Šli proto za vedením a řekli, že by si spolupráci se mnou ještě jednou dovedli představit. Pozvali si mě a práce se začala nabalovat.” Od sezóny 2020/2021 působí Petr Popelka jako šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru, v Oslu nedávno řídil svůj inaugurační koncert. Kontakt s Českou republikou si ale stále udržuje, od této sezóny je také hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Český rozhlas Vltava odvysílá 21. září záznam zahajovacího koncertu ze Svatováclavského hudebního festivalu, ostravští filharmonici pod vedením Petra Popelky zahráli program s názvem Beethoven 250:  Kristus na hoře olivetské.

Čím si Petra Popelku získala hudba Milese Davise nebo opera Čarostřelec Carla Maria Von Webera? Proč se tak málo uvádí česká soudobá vážná hudba? Jakou má Popelka zkušenost s filharmonií za polárním kruhem a proč se více neprosazuje jako autor? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio