Nejlepší klasické a jazzové nahrávky roku 2016. Kabeláč, Martinů, Nononononininini a Tocororo

19. prosinec 2016
Kapela Vertigo

V anketě o nejlepší nahrávky letošního roku jsme shromáždili v abecedním pořadí alba, která nejvýše hodnotí publicisté ze světa klasiky a jazzu. Seznamte se s mimořádnými vydavatelskými počiny klasické a jazzové hudby od nás i ze světa.

Dita Hradecká (hudební publicistka, manažerka PKF-Prague Philharmonia) Zůstávám věrná několika interpretům. Klavírista Murray Perahia, jehož nahrávky Anglických suit a koncertů J. S. Bacha považuji za geniální, vydal u Deutsche Grammophon komplet Bachových Francouzských suit. Na své cestě poznávání Bacha na moderním klavíru dospěl Perahia do podobné polohy jako Glenn Gould, jen je o mnoho něžnější. Vrcholná abstrakce a racionalita jeho hry působí očistně. Styl není otázka dodržování historických pravidel: styl tvoří osobnost.

Jan Hála (publicista stanice Český rozhlas Vltava, pedagog Ježkovy konzervatoře a VOŠ)Mým tipem na big bandové album roku 2016 je nahrávka Brussels Jazz Orchestra se zpěvákem Davidem Linxem nazvaná BREL. Skladby belgické ikony moderního šansonu Jacquese Brela hraje v náročných aranžmá jeden z nejlepších evropských (světových) big bandů vedený saxofonistou Frankem Vaganée. David Linx, byl bezesporu nejlepší volbou pro interpretaci Brelových šansonů.

Vilém Spilka (dramaturg festivalu Jazz Fest Brno, vedoucí jazzové katedry JAMU, hudebník)Nominuji album Caipi Kurta Rosenwinkela. A proč? Je to skvěle zprodukované album, které si Kurt z většiny nahrál sám. Spojuje v sobě celou šíři hudebních vlivů, ale zachovává si osobitý charakter, ostatně jako většina hudby Kurta Rosenwinkela.

02771190.jpeg

Vítězslav Mikeš (hudební publicista, dramaturg Filharmonie Brno)Těžko se mi vyzdvihuje jediný titul. Z českých nahrávek u mě jednoznačně vítězí komplet symfonií Miloslava Kabeláče (Supraphon), od slovenských sousedů bych rád upozornil na CD s houslovými koncerty Karola Szymanowského a Albana Berga v podání Milana Paly, Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu a Mariana Lejavy (Rozhlas a televízia Slovenska / Pavlík Records). A ze zahraničních titulů mi učarovaly čtyři Haydnovy symfonie (č. 78-81) v poučené interpretaci a na dobové nástroje italského souboru Accademia Bizantina pod taktovkou Ottavia Dantoneho (Decca); to je nahrávka, která mě opět vtáhla do Haydna a po jejímž poslechu ztrácím chuť poslouchat hudbu vídeňského klasicismu v podání symfonických orchestrů, byť s renomovanými dirigenty.

Petr Veber (vedoucí redaktor Český rozhlas Vltava)Všech osm symfonií, tuto zásadní část díla Miloslava Kabeláče pokrývající svým vznikem dobu od roku 1941 do roku 1970, zaznamenali rozhlasoví symfonikové s dirigentem Markem Ivanovićem v letech 2011 až 2014. Jde o splacení velkého dluhu - ke Kabeláčově tvorbě ve znějící podobě, speciálně k symfoniím, se zájemci snažili po desetiletí jakkoli dostat, ale uspokojivá možnost neexistovala. Panuje poměrně široká shoda v tom, že Kabeláč je vedle Bohuslava Martinů největším českým symfonikem 20. století. Jeho symfonie jsou novátorské a současně mimořádně emocionálně působivé. Právě i díky vydanému kompletu jsme teď v jeho případě svědky počínajícího postupného přerodu soudobého skladatele v klasika.

03766323.jpeg

Václav Vraný (redaktor stanice Český rozhlas Vltava)Vertigo je opravdu mimořádná kapela tím, jak všichni její členové precizně přistupují k hudbě, jaký mají nadhled a odstup od vlastní tvorby a jak dokážou vtisknout vážným hudebním tvarům humor. Hlavní je ale originalita a odvaha zkoušet nové věci, která z této česko-slovenské formace dělá hodnotné těleso i z globálního pohledu. To vše potvrzuje nová deska Nononononininini.

Podívejte se na rozhovor s kapelou:

Luboš Stehlík (šéfredaktor hudebního měsíčníku Harmonie)Dosud byl nejlepší nahrávkou „vysočinských“ kantát Bohuslava Martinů projekt Pavla Kühna z 80. let. Jestliže jeho pojetí má nesmírný tah, tak vidění Lukáše Vasilka je jiné: niternější, možná dokonce osobnější, v detailech propracovanější, analytičtější, jistě i zvukově modernější. Nicméně nitky se sbíhají do jednoho nádherného soutoku. Jediné, co mě neuspokojilo na sto procent, byla sopranistka Pavla Vykopalová, ale to nic nemění na skutečnosti, že je to nejvýznamnější český sborový projekt posledních pěti let. Naprosto zásadní výklad notoricky známé hudby.

Petr Vidomus (dramaturg digitální stanice Český rozhlas Jazz)Vynikající letošní nahrávka Tocororo mladého kubánského pianisty Alfreda Rodrigueze pod dozorem neúnavného hledače talentů Quincyho Jonese (spoluproducent). Ačkoli jde teprve o třetí Rodriguezovo album, pianista zde patrně zatím nejlépe vykresluje svou vizi ničím neohraničené world-jazzové fúze. Kuba, flamenco, západní Afrika i Blízký východ se zde snoubí v báječné symbióze, která, zvlášť při takovém množství hostů (např. Ibrahim Maalouf, Richard Bona), není vždy samozřejmá. Album plné kontrastů a rytmických zvratů vás donutí vidět Kubu i tam, kde jste ji dosud neslyšeli.

03583395.jpeg

Jiří Starý (publicista stanice Český rozhlas Vltava): Upward Spiral - Branford Marsalis Quartet & Kurt EllingDramaturgicky vyvážená kolekce nápaditě zaranžovaných, skvěle zazpívaných a perfektně zahraných jazzových standardů, doplněná působivě vyznívajícími originály. Stylově rozmanitý soudobý akustický straight-ahead jazz pěti mimořádně disponovaných a příkladně komunikujících muzikantských osobností. Vzácná symbióza technické brilance a výrazové přesvědčivosti. Nádherný studiový zvuk.

Daniel Jäger (redaktor kulturní publicistiky stanice Český rozhlas Vltava)Ruská operní diva Anna Netrebko v posledních několika letech postupně opustila mozartovský a belcantový repertoár a začala se zabývat dramatičtějšími party Verdiho a Pucciniho oper. Její nové album Verismo dokládá, že tato cesta je správná. Pěvkyně uvážlivě volí kontrastní ukázky z italských veristických děl typu La Wally, Adriana Lecouvreur, Tosca nebo Turandot, přičemž CD obsahuje i celé čtvrté jednání Pucciniho Manon Lescaut, ve kterém se k sopranistce v úloze Rytíře des Grieux úspěšně připojuje i její manžel, ázerbájdžánský tenorista Yusif Eyvazov.

03766344.jpeg

Všechny skladby mají společného jmenovatele – dech beroucí vokálně-výrazovou interpretaci, díky které pěvkyně posluchače – byť leckdy na malé ploše – doslova vtáhne do děje toho či onoho konkrétního díla. A na tom má obrovský podíl i zaníceně hrající Orchestr Národní akademie sv. Cecilie v Římě pod taktovkou Antonia Pappana.

Plus jeden tip navíc…Magdalena Kožená & La Cetra – Monteverdi (Album nominované v USA na cenu Grammy za rok 2016)Hudbu Claudia Monteverdiho lze interpretovat různě: přísně autenticky, přičemž nikdo přesně neví, jaká ona autenticita byla, volně – tedy s operním vzletem, a nebo v kombinaci obojího. Magdalena Kožená jde podle šéfredaktora časopisu Harmonie Luboše Stehlíka cestou poučené, nerigorózní kombinace. Jak je pro ni typické, hudba je totálně provázána se slovem, výraz je sice decentní, ale nesmírně silný, péče je dána každému detailu. Vynikající je technická úroveň záznamu. Pěvkyně jako kdyby se touto nahrávkou vrátila obloukem ke svým počátkům v 2. polovině 90. let. Typické, že v Česku byla tato deska hodnocena v podstatě rozpačitě (coby její řadový titul), zatímco v cizině sklízí samou chválu…