Nejlepší české filmy roku 2019. Staříci a Dcera jako dva vrcholy domácí tvorby

18. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nejlepší české filmy roku 2019. Staříci a Dcera jako dva vrcholy domácí tvorby

Filmové Reflexe přinášejí bilanci české kinematografie v roce 2019 a diskusi o nejvýznamnějších titulech.

Šestice diskutujících filmových publicistů (Ondřej Pavlík, Jarmila Křenková, Kamila Dolotina, Dan Krátký, Šárka Gmiterková a Pavel Sladký) vyzdvihla snímek Staříci režisérské dvojice Martin Dušek a Ondřej Provazník. Na něm byla 100 % shoda. Za ním následoval krátký animovaný film Dcera Darii Kashcheevy, který letos získal Oscara. Naopak Nabarvené ptáče, ambiciózní počin režiséra Václava Marhoula, uvedený v hlavní soutěži festivalu v Benátkách, přítomné rozdělil. Někteří si cestu do filmu hledali obtížně a vznášeli výhrady k obsazení či nevyrovnanému tempu, jiní jej hájili jako snímek, který v tuzemské porevoluční kinematografii nemá obdoby. Podobné reakce provázely i komedii Vlastníci, která pro část publicistů selhává už na rovině scénáře či celkové stylizace; další však oceňují dramaturgický mix postav a satirický humor. V diskusi se dostalo i na dokumenty – vítěze jihlavské přehlídky s názvem Sólo nebo snímek Central Bus Station.

Z filmu Staříci, režie Ondřej Provazník, Martin Dušek

Poslechněte si záznam celé diskuse z pořadu Reflexe. Některé z argumentů vám nabízíme také v následujícím přehledu: 

Staříci (r. Martin Dušek, Ondřej Provazník)

Jarmila Křenková: „Vyrovnávání se s českou minulostí bylo nejen pro filmaře vždycky zápas. Staříci se s těžkým tématem vypořádali nekompromisně nejen proto, že základním hybným principem téhle svérázné variace na filmy o pomstě je paradoxně pomalost.“

Dan Krátký: „Pomalý, nijak veselý a nijak prvoplánově antikomunistický film.“

Pavel Sladký: „Komedie přesně jen do té míry, do jaké může být stárnutí nebo vyrovnávání se s nespravedlivou minulostí komedie.“

Šárka Gmiterková: „Sólo pro dva herce ve filmu, který pozoruhodně tematizuje stárnutí, pohybuje se od subtilní komedie k thrillerovému finále a nerezignuje ani na širší otázky ohledávající náš vztah k minulosti.“

Z animovaného filmu Dcera

Dcera (r. Daria Kashcheeva)

Šárka Gmiterková: „Intenzivní, stylově vytříbený snímek o důsledcích jednoho rozervaného objetí.“

Jarmila Křenková: „Film silný ve svém emocionálním účinku. Příběh vyprávěný pomocí flashbacků, fragmentů a vzpomínek autenticky zachycuje věci každému blízké.“

Kamila Dolotina: „Režisérka se tímto filmem dostala na téměř intuitivní rovinu emocí a neuskutečněných gest. Daria Kashcheeva navíc zvolila opravdu svébytný filmový jazyk.“

Pavel Sladký: „Daria Kashcheeva rozvíjí své silné tvůrčí stránky. Je velice osobní, skvěle pracuje se zvukem a forma je naprosto originální.“

Petr Kotlár ve filmu Nabarvené ptáče

Nabarvené ptáče (r. Václav Marhoul)

Kamila Dolotina: „Nelze se bavit o nejlepších českých filmech tohoto roku a obejít Nabarvené ptáče. Je snadné se do něj opřít, ale jde o dílo, které nás po dlouhé době reprezentovalo v zahraničí, řeší palčivé a univerzální téma a evokuje aktuální celospolečenskou situaci.“

Pavel Sladký: „Filmová adaptace v lecčem kontroverzní novely Jerzyho Kosińského jistě má i slabší stránky, ale nejsem schopný v českém porevolučním filmu najít snímek s ambicí o podobně silnou výpověď o člověku v extrémní situaci.“

Z filmu Vlastníci

Vlastníci (r. Jiří Havelka)

Šárka Gmiterková: „Divadelní film v tom nejlepším slova smyslu. Stačí mu jedna místnost, jeden stůl a skupina lidí kolem, aby přinesl mimořádně zábavnou sondu do české postkomunistické nátury.“

Dan Krátký: „Vlastníky je důležité chápat v kontextu současné české komedie, která ovládá kina. Dílo jde do přímé konfrontace s filmy jako Ženská na vrcholu a zároveň není pitomé, ale naopak přemýšlivé.“

Sólo (r. Artemio Benki)

Ondřej Pavlík: „Citlivý portrét člověka s duševní chorobou. Empatickému tónu filmu napomáhá kamera, která se k protagonistovi dokáže přiblížit, jindy si udržuje svoji distanci.“

Central Bus Station (r. Tomáš Elšík)

Jarmila Křenková: „Hlavní hrdina se po návratu z Ameriky necítí v Izraeli doma a zároveň dělá průvodce autobusovým nádražím v Tel Avivu. Jde o prostor, který funguje jako stát ve státě, a film skrz tohle místo nabízí fascinující výpověď o celé zemi a tamní společnosti.“

Karel, já a ty (r. Bohdan Karásek)

Ondřej Pavlík: „Pro mě letos nejsympatičtější film. Civilní, vyzrálý a komplexní portrét zvláštně načatých vztahů, který časem doroste v reflexi pozdních desátých let 21. století.“

Z filmu Karel, já a ty
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...