„Nejdůležitější ze všeho je láska k sobě a ke všem.“ Monika Načeva je opatrná kočka i médium

Skladba Mami pochází ze stejnojmenného alba, které Monika Načeva v roce 2007 vydala tak trochu nestandardním způsobem. Neprodávalo se v hudebninách, ale v trafikách. Vyšlo totiž jako první položka hudební a literární edice časopisu Respekt. Podobným experimentům a novátorskému přístupu se Monika Načeva nebrání nikdy. Ani v hudbě nestojí na místě a hledá nové způsoby, jak k ní přistupovat. Svou kariéru ale začala jako herečka.

K hudbě se ale přiklonila až počátkem 90. letDo Prahy přišla Monika Načeva po maturitě: „Opravdu mě tehdy hlavně zajímalo herectví, dělala jsem dvakrát zkoušky na DAMU, ale naštěstí jsem se tam nedostala.“ Proč „naštěstí“? „Protože třeba bych nezačala zpívat,“ odpovídá umělkyně. Záhy se Monika Načeva dostala do kontaktu s menšími divadelními autorskými scénami jako je pražské A-studio Rubín, Ha-divadlo v Brně nebo opět pražské divadlo Sklep. Tam mimo herectví také začala zpívat: „Tak se přidala muzika a už mě to chytlo a já jsem zjistila, že to mne nejvíc zajímá.“

Hudební spolupráce s Michalem Pavlíčkem, který „otevřel muzikantkou bránu“„Hlavně mě hodně odstartovalo,“ vzpomíná Monika Načeva na setkání s Michalem Pavlíčkem, „já jsem ani neměla ambice být slavnou zpěvačkou nebo vydat desku. Já jsem prostě vystupovala na pódiu a ke hraní se přidal zpěv. Pomalu to jakoby vřelo až jsem se dostala k Michalu Pavlíčkovi a natočila první desku, kterou on produkoval a díky níž se mi otevřelo úplně všechno v muzikantském světě. Já jsem vždy byla hodně paličatá a vybíravá, takže raději jsem vždy vyčkávala jako taková opatrná kočka, takže jsem ani neměla nikdy chuť vstoupit do mainstreamu, ale spíš spolupracovat se zajímavými lidmi.

„Já jsem vždy měla v sobě takové dvě polohy,“ vysvětluje zpěvačka svůj vztah k hudebním stylům a směrům, které vyzkoušela. „Jedna je ta akustická, takové ty obnažené písně, básně, slova, a pak mě baví takový ten elektronický minimalismus, až téměř hraničící s vážnou hudbou. Nikdy mě nezajímalo techno nebo house, takové ty taneční věci, ale spíš pronikání do světa zvuků. A v tom domečku mě baví být dosud.“ Na podzim připravuje Monika Načeva další album, které by podle jejích slov mělo patřit opět do onoho „elektronického ranku“.

Obálka alba Moniky Načevy, Na svahu |foto: Warner Music

Za novou hudbou lze objevit nebo posílit skryté kvality slovCo se týče průzkumu nových možností a technických či technologických vymožeností, Moniku Načevu více zajímají lidé, kteří se v těchto hudebních oblastech pohybují: „Spíš mě zajímají osobnosti v hudbě, které se pohybují ve světě zvuků, do něhož já mohu vejít se slovy.“ Nové aranžmá svých původních písní si ostatně vyzkoušela zpěvačka i na svém „narozeninovém“ albu Na svahu: „Konkrétně ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem a s Pavel Bořkovec Quartetem se mi to potvrdilo, protože ty smyčce jakoby objevily nová zákoutí básní Jáchyma Topola, takže najednou vychází víc z těch básní i romantika, dříve ukrytá za syrovostí.“

Slova, slova, básně, básně„Já si myslím, že dobrá báseň je nadčasová a nestárne,“ odpovídá zpěvačka na otázku, zda preferuje textovou složku písně. „Naopak, časem ještě může otevírat různá zákoutí. Pak když se stejná báseň použije v různé hudbě, tak se vyjevují různé věci a to mě na tom zajímá. Dobrá báseň podle mne nevychází z momentálního pocitu, který právě řešíte, ale můžete ji zpívat celý život.“ Sama se ale psát texty nikdy nepokoušela: „Já nejsem básník. Říkám o sobě, že spíš jsem médium, které vyhledá a vycítí, co ho zajímá, a přes svůj hlas to posunuji ven, aby to lidé slyšeli. To když se mi podaří, tak jsem ráda, když vidím, že to lidé slyší a mají to rádi, to je můj úkol.“

Co chce sdělovat svým zpěvem?„Nejvíc mi jde o to, aby lidé při poslechu jakoby dostali do té hudby, aby se zastavili a obrátili se sami do sebe, do nitra a byli sami se sebou v té hudbě. Aby se přes tu krásnou báseň dostali k něčemu novému, aby si na něco přišli.“ A na co přichází sama Monika Načeva? „Že úplně nejdůležitější ze všeho je láska k sobě, ke všem. A dávat pozor, aby se po nikom a po ničem nešlapalo.“