Neintimně pojaté intimní drama Na cestě

12. říjen 2010

Jaký bude druhý film mladé bosenské režisérky, která za svůj debut získala před čtyřmi lety Zlatého medvěda na Berlinale? Na to byli zvědaví pravděpodobně nejen zástupci distribuční společnosti Aerofilms, kteří koprodukční snímek Na cestě Jasmily Žbaničové, jenž prošel i letošními Karlovými Vary, zakoupili do české distribuce. V těchto dnech je už film na cestě českými kiny.

Málokterému filmovému debutu se podaří, aby získal hlavní cenu na jednom z nejprestižnějších světových festivalů. Grbavica režisérky Jasmily Žbaničové však toto štěstí měla, v roce 2007 si z Berlinale odvezla do Bosny hlavní cenu. Druhý snímek úspěšných debutantů má pak před veřejností nelehkou úlohu – stvrdit kvalitu a obhájit režisérovu pozici na filmovém nebi. Český název druhotiny Jasmily Žbaničové možná záměrně odkazuje na Kerouacovo On the Road. V originále se však film jmenuje „Na putu“, což v bosenštině znamená být na cestě někam, což s sebou nese i duchovní rozměr.

Ve filmu sledujeme rozpad bezstarostného a víceméně ideálního vztahu třicátníků, původem muslimů, ovšem se západním stylem života. Amar a Luna pracují, užívají si, snaží se počít dítě. Spouštěčem rozkolu v jejich vztahu je Amarova záliba v alkoholu, která jej díky tomu, že pracuje na letišti, dočasně připraví o lukrativní místo. Amar v tuto pravou-nepravou chvíli potká dávného přítele z války Bahriju, z něhož se stal vlivný wahhábista. Na břehu nedostupného jezera organizuje tábory, kde se žije podle přísných muslimských pravidel a nabídne tam Amarovi práci. Netrvá to dlouho a nalomený Amar vymění jednu berličku za druhou. Spásou se mu z ničeho nic stane život podle „pravé víry“, což západně přemýšlející Lunu doslova děsí. Najednou má vedle sebe člověka, který se několikrát denně modlí, vyžaduje po ní dávno ztracenou čistotu těla před svatbou, jeho přátelé nelegálně praktikují mnohoženství a vyznávají naprosto odlišné pojetí rolí mezi mužem a ženou. I když se oba milují, zdá se, že láska takové hory nepřenese...

Na cestě

Je zvláštní, jakým způsobem režisérka takto společensky výbušné téma pojala. Soustředila se pouze na hlavní postavy, avšak aniž by nás nechala do nich zcela proniknout. Amar i Luna jsou vyobrazeni poměrně chladně, bez větších emocí, nic hysterického ani srdcervoucího. Jako by v jejím filmu vzájemné nepochopení dvou kultur (bezstarostné evropské a nábožensky uvědomělé islámské) nebylo společenským problémem, ale problémem dvou konkrétních lidí. Takové také používá Žbaničová prostředky. Sleduje Amara a Lunu zvnějšku, záměrně trhá nastíněný konflikt bezduchými ilustračními záběry denních činností – osobní hygienou, ranním vstáváním, záběry Luny, která se jako letuška musí nekonečně falešně usmívat. Problémem je, že takový film, v němž kromě titulků a živé produkce nepřihřívá emoce ani hudba, může působit poněkud unaveným dojmem. Emočně vyvážené herectví navíc nevyvažuje ani profesionální krása a čistota – Luna se ráno nebudí pomuchlaná a rozcuchaná, ale jako kdyby právě vyšla z maskérny.

Na cestě

Jasmile Žbaničové se podařilo neintimně uchopit intimní drama dvou lidí, kteří si o sobě navzájem myslí, že jsou zamilovaní. To jak může být takový pocit plochý, jak rychle a kvůli jakým náhodám krachují naše vztahy, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou nesmrtelné. I když jsme na to dříve nedokázali ani pomyslet, život jde chladně dál. Snad to bylo i záměrem filmu, protože v takovém případě by byl i zobrazený rozkol v náboženských otázkách dobře zvolenou reálií příběhu.

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Aerofilms

Na cestě (Na putu) drama, Bosna a Herzegovina / Rakousko / Chorvatsko, 2009, 100 min.

Scénář a režie: Jasmila Žbanic, kamera: Christine A. Maier, střih: Brano Jakubovic

Hrají: Zrinka Cvitešic, Leon Lučev, Ermin Bravo, Mirjana Karanovic, Marija Köhn a další...

autor: Tomáš Kůs
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.