„Nefotografovali. Zjevovaly se jim fantómy.“ Ludvík Kundera mluví o expresionismu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ludvík Kundera

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

V roce 1969 vyšla antologie expresionistických básníků nazvaná podle jednoho verše básníka Alfreda Lichtensteina „Haló, je tady vichr, vichřice!“ Antologii sestavil, básně přeložil, komentáře napsal a nad českými paralelami expresionismu se zamýšlel Ludvík Kundera.

Ludvík Kundera se poezií německého a rakouského expresionismu zabýval celá desetiletí. Excelentně přeložil mimo jiné Georga Trakla, Ivana Golla nebo Gottfrieda Benna. Autor tohoto pořadu Jiří Kamen se do Kunštátu za Ludvíkem Kunderou vypravil v roce 2006, aby s ním natočil rozhovor k připravovanému vydání jeho nové antologie expresionistické poezie s názvem Světaskon.

Poslechněte si vyprávění Ludvíka Kundery o jeho nepublikované antologii německého a rakouského expresionismu Světaskon, které jsem doplnil Kunderovými překlady básní Georga Heyma a Gottfrieda Benna vydaných v devadesátých letech minulého století, recituje je Lukáš Hlavica.

Za víc jak čtyřicet let, které uplynuly od vydání antologie „Haló, je tady vichr, vichřice!“, se totiž poznatky o expresionistických autorech v mnoha ohledech rozrostly: byly nalezeny nové neznámé verše, deníky básníků, objevila se i nová jména mladých autorů, kteří zahynuli během válečných let. Ono hektické expresionistické desetiletí (1910 až 1920), tolik poznamenané první světovou válkou „překypuje“ mimořádně pohnutými, tragickými událostmi.

Z pořadu vybíráme jednu pasáž „expresionistického vyprávění“ Ludvíka Kundery.

Ludvík Kundera o vzniku expresionismu

O původu slova expresionismus existuje dosti historek, takzvaně důkazů, domněnek, nejstarší a taky nejtrvalejší byla historka, že to slovo padlo při sezení poroty berlínské Secese v roce 1910, jeden z členů poroty tehdy stanul před obrazem jednoho z expresionistů, Maxe Pechsteina. Zdál se pohoršen a položil provokativní otázku: Je tohle ještě impresionismus?, Paul Cassirer prý odpověděl: Nikoli – expresionismus! Ale mezitím badatelé bádali, a přišli na to, že slovo expresionismus se objevuje v polovici 19. století v Anglii, že se mluví o expresionistické škole mladých umělců, ale první zmínka ideová je z roku 1880, kde se použilo - v souvislosti zřejmě s touto skupinou nebo s touto školou - rčení, že oni vyjadřují jistá citová hnutí, jisté vášně, tedy padla pro expresionismus důležitá slova.

Termín expresionismus figuruje v katalogu berlínské Secese a je charakterizován zhruba slovníkem kubistů a fauvistů. Význam slova expresionismus se častějším používáním poněkud rozšířil, což můžeme považovat za reakci na impresionismus nebo později naturalismus, ale zároveň se i zúžil, poněvadž se převážně mluvilo o německém umění. Na literaturu aplikoval termín expresionismus Kurt Hiller, teoretik raného berlínského expresionismu. V roce 1916 vyšla první kniha o expresionismu, o malířském expresionismu. Obrázky v knížce začínají až u starých Egypťanů a přes středověk pokračují dál. Jde o první pokusnou a důkladnou sondu uvést expresionismus v širší souvislost. Kasimir Edschmid, prozaik, jehož umělecké prózy nevydržely ta léta, ale dodnes se citují jeho výroky o expresionismu, které později vyšly ve dvou knížkách jako rané manifesty expresionismu.

Přišli umělci nového hnutí. Nepřinášeli nová fakta…
Nezměrně se jim rozvíjel cit.
Neviděli.
Dívali se.
Nefotografovali.
Zjevovaly se jim fantómy.