Nedocenitelná pokladnice amatérské Thálie

9. srpen 2002

Nepopiratelná skutečnost, že k nejrozšířenějším kulturním aktivitám na našem území odjakživa patřilo divadlo vytvářené "z ochoty", aniž by se na druhé straně dočkalo odpovídajícího badatelského zájmu a teatrologického zhodnocení, přivedlo před časem pracovníky IPOS-ARTAMA k vítané iniciativě tuto opomíjenou oblast co nejdůkladněji zmapovat.

Součástí vskutku úctyhodného projektu se po pečlivé autorské přípravě staly prozatím tři rozsáhlé, výtvarně i typograficky úhledné a dokumentárně cenné velkoformátové svazky. Cesty českého amatérského divadla (1998) podaly první ucelený pohled na dějiny české amatérské Thálie od jejích počátků po současnost. Bibliografie českého amatérského divadla v jedenácti tematických oddílech a více než 2000 položkách soustředila soupis základních publikací a časopisů o nejrůznějších projevech ochotnické jevištní aktivity. Nyní se objevila závěrečná část celku - první ze dvou svazků nazvaných Místopis českého amatérského divadla A-M (520 s.), který s širokým okruhem dobrovolných spolupracovníků sestavili Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta.

Reprezentativní publikace, jejíž druhý díl má vyjít napřesrok, zachycuje minulé i současné působení ochotnických kolektivů v různých místech České republiky - od velkých center po nejmenší vesnice. Rozličně dlouhá, podle obcí (nebo i jejich částí) abecedně řazená hesla se snaží zachovávat víceméně jednotnou strukturu a maximálně zhuštěné formulace. Informace jsou řazeny v zásadě chronologicky, a to podle jednotlivých, v dané lokalitě postupně působících souborů. Pozornost se věnuje nejen představením činoherním, operetním, muzikálovým, operním, kabaretním či loutkovým (připraveným dospělými i dětmi), ale také autorským snahám, divadlu poezie, recitačním skupinám atp. Pořadatele vedla snaha podat co nejpřesnější obraz zjištěné skutečnosti a nepřihlížet k umělecké úrovni dramaturgie ani k omezujícím hlediskům ideologickým. Pro podobu všech hesel byl ovšem primárně limitující rozsah podkladového materiálu, který se početnému, ale přece jen značně nesourodému okruhu obětavých externistů podařilo během několikaleté přípravy shromáždit. Editoři jsou si vědomi, že mnohý z poučených uživatelů Místopisu může vznést dílčí opravy, doplňky a náměty. Svou mravenčí práci tedy nepokládají za ukončenou a kromě rozsáhlého podkladového archivu dále vytvářejí otevřenou a průběžně doplňovanou informační počítačovou databázi.

Opona Alfonse Muchy pro zbirožské ochotníky z roku 1924

V optimálních případech zachycují příslušná hesla nikoli jen výčet, nýbrž také i bližší charakteristiku jednotlivých souborů - včetně uváděných profilových titulů nebo účasti na celostátních přehlídkách či zahraničních festivalech. Snaží se vystihnout, v jakých konkrétních podmínkách se divadlo hrálo, jakým kulturně společenským přínosem pro dané místo bylo a které výrazné osobnosti je uskutečňovaly nebo jím byly ve svém další profesním směřování ovlivněny. Součástí hesel je také potřebný bibliografický aparát a zejména množství tematicky pestrých, zhusta historicky unikátních dokumentárních fotografií. Kniha začíná úvodními, čtenářsky instruktivními kapitolkami a rovněž nezapomíná na několik soupisů excerpované literatury, obrazových materiálů atd.

Překážek, na něž smluvní pracovníci i hlavní editoři naráželi, se vynořilo až nečekané množství - od mezerovitě dochovaných dokladů přes potíže s verifikací tisíců dílčích údajů po nutnost dodržet určený rozsah celku, a mnohá zajímavá fakta naopak eliminovat. Po zralé úvaze autoři rezignovali na rekongnoskaci jinonárodních amatérských aktivit na našem území i na činnost krajanů v zahraničí. Místopis českého amatérského divadla je ovšem v každém případě dílem mimořádně záslužným: studiem archivních pramenů i přímým průzkumem v terénu se nejen podařilo shromáždit obrovské množství cenných informací, ale také ozřejmit mnoho nečekaných obecnějších souvislostí a vývojových vazeb, které pro odborníka a nezasvěceného uživatele plasticky dokreslí trvalý inspirativní přínos amatérské Thálie pro rozkvět české národní kultury.

autor: Vít Závodský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?