Nedbal – Martinů – Čajkovskij. Záznam koncertu rozhlasových symfoniků pod taktovkou Jana Kučery
Do světa půvabného Nedbalova baletu Z pohádky do pohádky i Čajkovského 4. symfonie jste se mohli přenést na koncertu rozhlasových symfoniků, kteří 22. listopadu vystoupili pod taktovkou Jana Kučery. Vůdčí osobnosti orchestru, houslisté Vlastimil Kobrle a David Pokorný, přednesli sólové party v Koncertu pro dvoje housle Bohuslava Martinů.
PROGRAM
Oskar Nedbal
Z pohádky do pohádky, suita z baletu
Bohuslav Martinů
Koncert pro dvoje housle a orchestr H 329
Petr Iljič Čajkovskij
Symfonie č. 4 f moll, op. 36
Jan Kučera – dirigent
Vlastimil Kobrle – housle
David Pokorný – housle
Koncert se koná v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2021.
Z pohádky do pohádky
Balet Z pohádky do pohádky složil Oskar Nedbal ve Vídni roku 1908 v úzké spolupráci s libretistou Ladislavem Novákem. Premiéru dirigoval ještě téhož roku v pražském Národním divadle. Spolu s Čajkovského Labutím jezerem jde v tuzemsku asi o nejčastěji uváděný titul, přímo prototyp baletu určeného dětem. Předlohou libreta jsou nejznámější české pohádky. Diváckou přístupnost autor podpořil půvabnými, neotřelými nápady a průzračnými, rafinovaně jednoduchými melodiemi.
Mladistvě temperamentní
Duchaplný Koncert pro dvoje housle a orchestr, příjemný na poslech, má oproti velkorysým a závažným symfonickým dílům Bohuslava Martinů skoro užitkový charakter.
Čtěte také
Mladistvě temperamentní skladba měla premiéru v Texasu v sezoně Dallas Symphony Orchestra v roce 1951. Dirigoval Walter Hendl, tehdy čerstvý čtyřiatřicetiletý šéfdirigent tělesa, který už tam nedlouho předtím společně s Rudolfem Firkušným uvedl v premiéře 3. klavírní koncert Bohuslava Martinů. Sólisty houslového dvojkoncertu byli Gerald a Wilfred Bealovi, dvojčata oslňující ve své době americké publikum nejen hrou, ale i věkem – na svět přišli v prosinci 1932. Na našem koncertu se jste si mohli užít báječné výkony dvou výrazných muzikantů z řad orchestru, koncertního mistra Vlastimila Kobrleho a vedoucího skupiny II. houslí Davida Pokorného.
Neúprosný osud
Čtvrtá ze šesti symfonií Petra Iljiče Čajkovského, skladba z roku 1878, je dramatická i melodická, hodně subjektivní. Vznikala v době skladatelova krátkého nevydařeného manželství. Považoval ji za své vrcholné dílo a navzdory vlastnímu přesvědčení, že instrumentální hudba nemá obsah, do ní jistý program vtiskl. Tak třeba v první větě zaznívá téma neúprosného osudu, neporazitelné síly, která nad námi visí jako Damoklův meč. Druhá věta je obrazem smutku z toho, že mnohé věci už patří minulosti. A finále přináší ve variacích s využitím ruské lidové melodiky radost. Skladatelovými slovy „radost ze štěstí druhých“.
Související
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.