Něco něco je úsporná kapela bez velkých ambicí. V tom je ale její síla

30. červen 2020

Pražské duo něco něco vydalo debutovou desku na začátku koronavirové krize, která je ale prý moc nepoznamenala: křest stejně naplánovaný nebyl, protože by prý stejně nikdo nepřišel. Během karantény ale jejich popularita i díky streamům vzrostla.

Kdybychom si chtěli dělat legraci z názvů, klidně můžeme: jméno něco něco jde přesně proti všem marketingovým poučkám a pojmenovat první desku slovem Začíná taky není úplně mysteriozní krok. Tajemství jsou ale schovaná v samotné hudbě. Tomáš Tkáč (který jinak působí v kapele Pris) a Alžběta Trusinová (známá ze skupiny Nevři mi do ucha) ukryli do debutové nahrávky spoustu zvukových detailů a každodenních mikropříběhů, to všechno zabalené do atmosféry, kterou je stejně nejlepší prožívat doma a ve sluchátkách.

Rozhovor pro ArtCafé probíhal na dálku. Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová se ve svém studiu rozpovídali o tom, jak se rodil zvuk kapely, kde se berou témata písní a jak se vůbec dělá deska v okamžiku, kdy je váš hudební partner i partnerem v osobním životě. Když jsme si zkoušeli říct, že se sejdeme ve středu ve tři hodiny v pokoji a budeme nahrávat, vůbec to nefungovalo,“ říká Alžběta. Nejlepší systém je něco jako soustředění, takže si vyjedeme na týden na chatu a tam napíšeme nebo nastřelíme nějaké písničky. Takže si bereme dovolenou na naši kapelu, dodává Alžběta.

Jak probíhá skládání písní pro Něco něco a čím se liší od působení Alžběty a Tomáše v ostatních kapelách? A co by na své debutové desce nejradši změnili? Poslechněte si ArtCafé s Jiřím Špičákem.

Spustit audio

Související