Nechci, aby kdokoliv další zažíval stres kvůli své sexuální orientaci. I proto vznikla kniha Byli jsme tu vždycky, říká novinář Filip Titlbach

16. srpen 2022

„Stres, kdy máte s babičkou nebo s kamarádem mluvit o vaší sexuální orientaci, může u lidí z queer komunity vést až k duševním potížím,“ říká o jednom z důvodů sepsání knihy Byli jsme tu vždycky novinář Filip Titlbach. S Alenou Rokosovou mluvil ale ve Vizitce také o své profesi, touze učit se od nejlepších a o čekání na opravdu dobrý český film či seriál týkající se homosexuální a trans tematiky. Repríza z 25. července 2022.

Filip Titlbach – někdejší redaktor Českého rozhlasu, v současné době moderátor zpravodajsko-publicistického podcastu Studio N – v knížce Byli jsme tu vždycky zaznamenal otevřené rozhovory s třinácti LGBTQ+ osobnostmi. Své zkušenosti tu popisují třeba transžena Lenka Králová, aktivista Kryštof Stupka nebo teologický etik a jáhen Jaroslav Lorman, advokát Petr Kalla zase mluví o svém životě s HIV pozitivitou. Sdílené příběhy ze současnosti a hlavně z českého prostředí si Filip Titlbach, sám tzv. vyoutovaný gay, prý chtěl přečíst už dávno. Jenomže na tuzemském trhu žádné nenašel. Rozmýšlel, co s tím, a protože není výzkumník, nýbrž novinář, rozhodl se nakonec, že zkusí dát dohromady knihu tematických rozhovorů.

Kniha Filipa Titlbacha Byli jsme tu vždycky

„Platí mi za to, že se ptám, tak snad to nedělám blbě,“ usmívá se, když vypráví o publikaci, na které pracoval v úhrnu přes rok. Zdůrazňuje, že nejde o komplexní popis queer komunity. „V knize řeším, co mi přijde společensky zásadní. Taky jsem se snažil, aby byla přístupná všem, proto jsem do ní zařadil vysvětlivky pojmů. Něco nového by se tu tak o své historii měli dozvědět i sami queer lidé,“ míní. Mimochodem, termín queer je jakýsi deštník pro všechny identity mimo heterosexuální. V minulosti se toto slovo značící cosi podivného používalo jako nadávka. V momentě, kdy výraz do slovníku přejali sami gayové a lesby, ale podle Titlbacha ztratil homofobní nádech.

Chtěl jsem prodávat letenky

Ve svých devětadvaceti letech patří Filip Titlbach k největším a pravidelně oceňovaným talentům české žurnalistiky. V době, kdy se mladí lidé rozhodují o své dráze, byl ve hře ovšem ještě zcela jiný obor. „Chtěl jsem na letišti v Ruzyni prodávat letenky, i proto jsem se hlásil na střední odbornou školu civilního letectví,“ vzpomíná.

Čtěte také

Nakonec ale zvítězilo gymnázium, během kterého sbíral praxi v Sokolovském deníku. Následovala studia žurnalistiky v Olomouci, paralelně s tím obíhání tiskových konferencí a psaní pro regionální redakci MF Dnes. „Ze zpravodajství žiju dodnes, dalo mi schopnost rychle se zorientovat v tématu a konfrontovat lidi. Ve zpravodajství není čas se bavit o omáčce, musíte jít po pravdě. Kdybych neprošel zpravodajstvím Českého rozhlasu, neumím kupříkladu stříhat podcast,“ naráží na svou další novinářskou zkušenost.

Mezi jeho oblíbená témata patří politika, věda a lidé a jejich příběhy. Co se přípravy na rozhovory týče, nesází na velké rešerše, ale na jakési mentální mapy. „Ptám se na to, co zajímá mě, co o tématu já sám nevím,“ vysvětluje.

Filip Titlbach na Prix Bohemia Radio 2017

Ve Vizitce s Alenou Rokosovou mluvil také o způsobu, jakým česká kinematografie zobrazuje queer témata, na čem podle jeho mínění mohl o trochu více zapracovat seriál Most! anebo proč mezi jeho nejoblíbenější hudebníky patří písničkář Sufjan Stevens.

Spustit audio

Související