Nečekané podoby jazzu na Copenhagen Jazz Festivalu. Mulatu Astatke, Marilyn Mazur, Hermeto Pascoal, Wood Blood (2/2)

Jazzový guru Mulatu Astatke je považován za otce ethio-jazzu — populárního hudebního žánru, který inspiroval generace hudebníků a ve kterém se prolíná tradiční etiopská hudba s jazzem a prvky latinsko-americké hudby. Skladby Mulatu Astatkeho jsou postaveny na ostinátních rytmech většinou ve 12/4 taktu. V těchto ostinátních sférách pluje vibrafonista Astatke a jako čaroděj vytváří své unikátní harmonie. Všichni členové kapely dostali velký prostor k sólování. Extrémně nabitý a energizující koncert, který se uskutečnil na jedné z nejoblíbenějších scén festivalu Jazz by the Sea, trval bez pauzy téměř dvě hodiny a publikum jej bouřlivě ocenilo.

Mulatu Astatke na Copenhagen Jazz Festivalu 2018|foto: Lenka Procházková

Komornější a klidnější koncert předvedla v kostele Sant Jakobs Kirke Makiko Hirabayashi se svým triem. Jedna-padesátiletou japonskou pianistku, která se v Kodani usídlila po svých studiích na americké Berklee College of Music, doprovázel manželský pár — legendární bubenice a perkusionistka Marilyn Mazur a basista Klavs Hovman.

Zvuk tria, které je součástí dánské hudební scény již více než deset let, je ryze skandinávský, i přestože je Makiko Hirabayashi původem z Japonska. Nicméně v hudbě tohoto projektu lze nalézt i přesahy do jiných hudebních světů. Velký podíl na tom má bez pochyby i barevná hra Marilyn Mazur. Hudba této kapely je charakteristická kombinací klasického zvuku klavíru s orientálními perkusemi, jako například nigerijským bubnem udu a kongy. Nádhernou barvu vytváří mimo jiné sady vysoko znějících zvonečků a hlubokých gongů.

Makiko Hirabayashi na Copenhagen Jazz Festivalu 2018. Zleva: Makiko Hirabayashi, Klavs Hovman, Marilyn Mazur.|foto: Lenka Procházková

Během celého koncertu se hudba neustále vyvíjela a někam plynula. Formální struktura skladeb byla velmi dobře promyšlená, žádné jednoduché řešení typu téma, sóla, téma. Příjemným osvěžením bylo i to, že Marilyn Mazur v pár skladbách zazpívala. Průzračná hra Makiko chvílemi připomínala hraní legendárního švédského pianisty Jana Johanssona. Vystoupení tohoto tria byl jako jeden velký příběh, do kterého je publikum vtaženo. Kapela se občas nořila do nekonečného prostoru zvuků. Když v tom zavelela šamanka Marilyn na jeden ze svých bubnů a tím se předchozí scéna rozplynula a děj koncertu se posunul dál.

Hřebem letošního 40. ročníku festivalu bylo vystoupení brazilské hudební legendy — výstředního multiinstrumentalisty Hermeta Pascoala. Tento 82letý umělec sršící energií předvedl se svou kapelou, ve které mimochodem hraje na perkuse jeho syn Fábio Pascoal, strhující vystoupení. Hudebníci koncert otevřeli tím, že napochodovali na pódium s elánem brazilské karnevalové kapely. Velmi svižné hudební tempo si sextet udržel po celou dobu koncertu a posluchačům nedal odpočinout ani na vteřinu.

Hermeto Pascoal (úplně vpravo) se svojí kapelou na Copenhagen Jazz Festivalu 2018|foto: Lenka Procházková

Hermeto Pascoal je proslulý svými extravagantními hudebními vystoupeními, ze kterých čiší láska pro rytmus a zvuky všeho druhu. Svůj koncert oživil hrou na kraví roh, dechovým provedením Montyho čardáše a zpěvem písně Body and Soul skrze plechovou konvičku naplněnou vodou. Několikrát také rozezpíval celé publikum. Nicméně ani ostatní hudebníci nezůstali pozadu a během koncertu vystřídali různé hudební nástroje. V jednom momentu dokonce hrála celá kapela na gumové pískací hračky.

Ansámbl Wood Blood švédského basisty Thommyho Anderssona byl opakem projektu Hermeta Pascoala. Jejich koncert se uskutečnil v prostoru kostela Koncertkirken v srdci Kodaně. Leader kapely Thommy Andersson vsadil na tiché a pomalé skladby a představil se tentokráte v roli výjimečného skladatele, který se nebojí komponovat hudbu, ve které je hodně prostoru a která není dynamicky vyexponována.

Wood Blood na Copenhagen Jazz Festivalu 2018|foto: Lenka Procházková

Jak Thommy prozradil po koncertě, pro tento projekt si vybral konkrétní hudebníky a napsal jim jejich party přímo na míru. To se odrazilo v precizní souhře a velmi čistém ansámblovém zvuku. Velmi zkušeně zazpívala i zaimprovizovala zpěvačka Josefine Cronholm. Na dřevěné dechové nástroje všeho druhu zahrál Anders Banke. Part kornetu obstaral americký host Kirk Knuffke. Na klavír zahrál Henrik Lindstrand, na vibrafon Bent Clausen a na tubu Jacob Munch.

Vedle zahraničních umělců prezentuje festival i místní hudebníky, kteří se inspirují jinými kulturami. Krásným příkladem je dánské trio Blue Lotus, které v minulosti spolupracovalo s indickým flétnistou Shashankem Subramanyamem. Blue Lotus tvoří Mikkel Nordsø na kytaru, Ole Theill na tabla a Tine Reiiling na harfu. Jejich hudba je inspirována indickými rágami a skladají si ji členové kapely sami.