Návštěvnost kin v době krize

25. leden 2010
Radiofórum

Ekonomická věda, vycházející z hlasité nápovědy zkušenosti zdravého rozumu, došla k závěru, že v časech hospodářského propadu lidé nejprve omezují spotřebu takzvaných zbytných statků. Ušetří na zábavě, spíše než na jídle nebo na benzinu. Čísla o návštěvnosti českých kin v loňském roce tuto poučku potvrzují jen částečně.

Do kin, pravda, přišlo o půl milionů lidí méně, ale ti co dorazili, nechali v pokladnách mnohem více peněz než nepoměrně větší dav o rok dříve. A to se do tržeb ještě nepočítá, kolik návštěvníci utratili za popcorn a colu, což by se asi počítat mělo, neboť dobré tři čtvrtiny lidí chodí za filmovou zábavou do popcornových multiplexů.

Nemusí to nutně hned znamenat, že ekonomická krize je z hlediska českého spotřebitele více méně fiktivní a že de facto neexistuje. Může to být prostší. Filmová zábava možná přestala být statkem zbytným a stala se konzumní potřebou, podobně jako nakupování nových modelů mobilních telefonů, hromad jídla či masových zájezdů k moři. Všechny nezbytné radosti moderní české společnosti fungují na jednotném základě cíleně vytvářené závislosti, která se uspokojuje ve velkém v nákupně-zábavních multiplexech, kde se prodávají vstupenky na dobrý a cool život.

Filmová zábava, které loni vévodily pokračování již vyzkoušených pseudoseriálů Doba ledová či Harry Potter a lidová komedie Líbáš jako bůh, v závěru roku pak reklamou vyhnaný Avatar, se i v Česku stala základní součástí marketingového impéria. Plní v něm roli ventilu založeného na zručně míchaném koktejlu adrenalinu a endorfínů.

A film? Zmizel. Na rozdíl od filmové zábavy je z něj zbytný statek, jak potvrzuje mizivá návštěvnost takzvaných uměleckých filmů a jak mimo jiné osudově potvrdilo nekritické šílenství kolem Cameronova Avataru, snímku, který kritici označili za vykročení mimo film, do světa "naprosto nezbytné" 3D zábavy, která je realističtější než realita.

autor: Petr Fischer
Spustit audio