Návrh na pomník znovusjednocení v Berlíně

02320025.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02320025.jpeg

Po zdlouhavých tahanicích a opakované soutěži se Němci dočkali vítězného návrhu budoucího pomníku znovusjednocení, který bude umístěn v centru Berlína a bude připomínat pokojné i pohnuté události let 1989 a 1990.

„Pohnutí občané" zní název vítězného návrhu známé berlínské choreografky Sashi Waltz(ové) a stuttgartského architekta a scénografa Johanese Milly, jehož studio mimo jiné projektovalo německý pavilon na světové výstavě 2010 v Shanghaji.

Kolos vážící 300 tun a dlouhý 50 metrů ve formě váhy bude do tří let umístěn na starém podstavci pomníku císaře Wilhelma na Zámeckém náměstí v centru Berlína nedaleko Ostrova muzeí. Dílo z oceli a ze skla by měl ozdobit i zlatě vyrytý nápis, slogan mírových manifestací na podzim 1989 „Jsme jeden národ", což je ovšem předmětem diskusí. Konstrukce podle odhadů přijde na deset milionů eur a chce vzdát hold hrdinům mírové revoluce, která ukončila komunistický režim a otevřela cestu ke znovusjednocení země. Lidé se sami mohou stát součástí pomníku, na který mohou vstoupit. Při určitém počtu lidí se plošina dá do pohybu jako houpačka či spíše kolébka. Autoři tím chtějí poukázat na to, že právě lidé v pohybu mohou změnit svět a jeho systém.

Německá metropole se tedy konečně dočká pomníku pohnutým událostem let 1989 a 1990. K rozhodnutí došlo po několikaletých tahanicích, od roku 2007 se uskutečnily dvě soutěže, v nichž porota posuzovala téměř tisícovku návrhů umělců, architektů i vtipálků. Vítězný návrh Waltzové a Milly byl mezi třemi finalisty. Společně s pět metrů vysokou sochou klečícího muže a transparentní střechou z písmen, která tvořila podpěry a představovala jednotlivé spolkové země.

Ačkoli symbolika kolébky demokracie a hra s motivem občanského hnutí, které vede ke svržení diktatur, je nepřehlédnutelná, vítězný návrh vyvolal poměrně rozporuplné reakce a dokonce si vysloužil přezdívku „salátová mísa". Někteří mu vyčítají to, že prý nedostatečně reflektuje složitost srůstání obou částí země, jiným zase příliš připomíná architekturu zábavního parku.