Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmeno (7/10)

03665824.jpeg

Dramatizovaná četba na pokračování z prvního klasického románu americké literatury.

Poslouchejte na Vltavě od 12. července 2016 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a četba. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne. On-line do neděle 24. července 2016.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

První klasický román americké literatury, Šarlatové písmeno Nathaniela Hawthorna, vyšel v roce 1850, ale pojednává o 17. století – období nejpřísnějšího puritánství v prvních amerických koloniích. V českém prostředí psal studie o Hawthornovi a Šarlatovém písmenu Zdeněk Vančura – první profesor americké literatury v Československu. Ve vydání z roku 1946 (v překladu Jaroslava Skalického) píše, že „Nathaniel Hawthorne postavil svým dílem literární památník Nové Anglii“.


Hawthorne se narodil roku 1804 v přístavním městě Salemu nedaleko Bostonu, přičemž v obou případech jde o nejstarší anglické osady na severním pobřeží Ameriky. Děj románu Šarlatové písmeno je situován do prostředí starého Bostonu. „Problém viny a odpykání, které si tu hlavní postavy řeší po svém, vyrůstá sice z puritánské situace,“ píše Vančura, „ale vede k závěrům, které patrně neodpovídají názorům věku sedmnáctého…“ Hawthorne podle něj nebyl intelektuál, ale především psycholog a moralista. Ne však kazatel a karatel. Jeden z jeho předků byl sice jedním z neúprosných soudců v čarodějnických procesech, jeho otec však byl námořní kapitán, který se svou lodí utonul. Vdova se pak ze žalu uzavřela ve svém pokoji a nestýkala se ani s členy rodiny.

Nathaniel strávil rok u strýce v hlubokých lesích Maine, kde prý „nabyl svého prokletého zvyku samotářství“. Po roce nastoupil do Bowdoin College, kde byli jeho spolužáky básník H. W. Longfellow a pozdější prezident USA Franklin Pierce. Po návratu z koleje pokračoval v samotářském životě. Z domu prý vycházel jen za šera na toulky po pobřeží. Tak strávil 12 let a ve městě o jeho existenci vědělo sotva dvacet lidí. Až po roce 1839 ho nutnost obživy přivedla k různým zaměstnáním – od redaktorské práce po funkci měřiče soli a uhlí. Po sňatku se Sophií žil ve staré faře v Concordu, pak opět v Salemu, kde se stal přednostou celnice. Novou éru pro něj znamenalo vydání Šarlatového písmena.

Příběh staví do hlavní role Hester Prynnovou, její dceru Perlu, reverenda Arthura Dimmesdalea a Hesteřina manžela Rogera Chillingwortha. Hester je odsouzena nosit jako odznak hanby šarlatové písmeno „A“ (v angličtině první písmeno slova pro cizoložnici). Máme tedy před sebou ženu, nemanželské dítě, svůdce a mstícího se manžela. Vančura shrnuje: „Zoufalství je údělem Dimmensdaleovým, který ani závěrečným gestem života neodpykal své viny. Tou neodpustitelnou vinou však není, že kdysi podlehl pokušení, nýbrž že nechal ženu snášet veškerou tíži hanby a trestu. Je to vlastně vina, které se dopustil sám na sobě, je to zničení vlastní osobnosti… Naproti tomu Hester odpyká všechno strastným životem a službou bližnímu.“

Vančura soudí, že po Šarlatovém písmenu jako by Hawthornovo pero nabylo zručného mistrovství. Vycházejí mu povídky i romány Dům o sedmi štítech a Blithedalská romance. Pro děti zpracoval řecké mýty (Knížka divů a Tanglewoodské povídky). Publikoval i životopis Franklina Pierce, který jej po svém zvolení prezidentem USA z vděčnosti jmenoval konzulem v Anglii, v Liverpoolu. Hawthornovy deníky z té doby vyšly pod názvem Náš starý domov (1862). Vyvolaly však nevoli jak v Angličanech, tak v Američanech. Poté, co se vzdal úřadu, získal Hawthorne dostatek času na toulky po Anglii a Itálii. Plodem italského pobytu je oceňovaný román Mramorový faun. Přesto všechno o něm R. W. Emmerson, který se roku 1864 zúčastnil jeho pohřbu, napsal: „Bylo cos bolestného v samotě toho člověka. Nemohl ji už asi déle snášet a zemřel na ni.“


Účinkují: Ladislav Lakomý, Drahomíra Hofmanová, Libuše Billová, Jana Štvrtecká, Karel Mišurec, František Derfler, Rudolf Krátký, Igor Bareš, Radmila Merličková, Irena Černínová, Ivana Valešová a Jiří Papež

Autor: Nathaniel Hawthorne Překlad: Jarmila FastrováPřipravila: Alena BlažejovskáRežie: Jaromír Ostrý

Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 1998.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba