Natálie Belisová, vlastivědná badatelka, spisovatelka
Natálie Belisová je přítelkyní krajiny, lidí, přírody, dějin, drobných sakrálních a lidových památek. Je nejen zasvěcenou znalkyní, především je osobností s niterným pochopením souvislostí životů našich předků s námi, s niterným vztahem ke kráse ducha, ať se vyskytuje kdekoli.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Z knih, jejichž je autorkou, připomeňme Lidové památky Českého Švýcarska, Skalní výklenky a kaple v Českém Švýcarsku, Putování po duchovním panství Krásnolipska, Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu, Pravčická brána, Tulákům Jetřichovicka, Jetřichovické skály.
Jako spoluautorka je podepsána u knih Kamenné kříže Čech, Moravy a Slezska a v roce letošním je to Krajina kovaných křížů, z níž – v čase předvelikonočním – citujeme: „Kolem vyzdobených zastavení bývalo živo i o Božím hodu velikonočním, zvláště v těch farnostech, při nichž se zorganizovali velikonoční jezdci. Zatímco v Horní Lužici jsou o průvodech jezdců na koních první zmínky již v 16. století, na Šluknovsku a Děčínsku lze jejich historii sledovat většinou až od 19. století, byť jistá forma „jízdních procesí“ měla zřejmě i zde hlubší kořeny.
Ať už se průvod zformoval kdekoliv (v Lobendavě např. u nejsevernějšího statku, na Sněžné po roce 1894 u hostince čp. 57), vlastní slavnostní jízda začínala až požehnáním nebo i krátkou pobožností u kostela, byla to jedna z příležitostí, při nichž hrály významnou úlohu právě kříže před kostelem či na hřbitově. Dál jel průvod po ustálené trase domovskou obcí a za příznivého počasí i skrze přifařené (nebo jen sousední) osady.
V Lipové začal svolávat velikonoční jezdce kostelní zvon již ve tři ráno, po druhém zvonění (ve čtyři) už byl nejvyšší čas obléci si slavnostní oděv (ve dvacátém století cylindr, frak, bílou kravatu a ponožky, červenou šerpu), ostrojit koně (pod sedly bývala navlečena červená čabraka s monogramem jezdce, hlavy koňů zdobily květinové věnce) a vzít si malý červenobílý prapor a zpěvník – v pět ráno už se jezdci sjížděli na prostranství před kostelem. Průvod se seřadil do dvojstupu, první dvojice jezdů třímala kostelní prapory, jízdu odstartovala střelba z moždířů a o hudební doprovod se starali pojízdní hudebníci.
U každého zbožného zastavení na trase byli uvítáni farníky a po modlitbě obdarováni. Kromě radostné zvěsti, že Kristus vstal z mrtvých, pořádali velikonoční jezdci současně sbírku na bohulibé účely, zpočátku určenou pro kostelní pokladnu, později i na obecní potřeby (na stavbu školy, pro chudinu atp.).“
Středeční Telefonotéka 23. března s Natalií Belisovou byla věnována především naší „gramotnosti duchovní“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
