Násilí na českých jevištích

2. červenec 2003

Divadlo se odedávna prezentuje - zjednodušeně řečeno - mj. jako zrcadlo společných traumat či jako varovná reflexe reality. Tak se na česká jeviště 90. let prosadily drsné mezilidské vztahy se svou šokující vulgaritou, otevřenou sexualitou a obscénností v tzv. coolness dramatice. A začátkem nového věku, zhruba s pětiletým zpožděním oproti západní Evropě a Americe, jako reakce na rostoucí porci a vynalézavější brutalitu každodenního násilí v médiích, akčních filmech, počítačových hrách, ale i na ulicích a v domácnostech, vstupuje fenomén násilí v obdobně otevřených a drastických obrazech na divadelní jeviště.

Pražské Divadlo Na zábradlí uvádí v překladu Radky Denemarkové na odosobněné scéně autora Jana Štěpánka, která se podobá spíše nevlídné čekárně u lékaře nebo v krematoriu než obývacímu pokoji úspěšných třicátníků, "třeskutou černou komedii" mladého německého autora Davida Gieselmanna záhadně nazvanou Pan Kolpert.

K Ralfu Drátovi (Saša Rašilov) a jeho přítelkyni Sáře (Petra Špalková) přicházejí na návštěvu manželé Molovi - Edita (Natálie Drabiščáková) a Bastian (Igor Chmela). Společensky uhlazenější a zřejmě i úspěšnější dvojici hostitelů i drsnější, "balíkovitější" pár návštěvníků či posílkáře z pizzerie (David Švehlík) režisér Jiří Pokorný stylizuje do až dvourozměrných animovaných figurek. Ty - včetně téměř choreograficky zpracovaného pohybu - jsou všemi protagonisty výborně zahrány jako fascinující parodie na současnou popkulturu mladých, v níž je život v souladu s dobovou reklamou omezen na spojnici úspěch - konzum - zábava, a to zábava strhující jako vír či droga.

Pan Kolpert na scéně pražského Divadla Na zábradlí

V první polovině působí inscenace jako neosobní komický otisk reality, ale postupně nabývá charakteru dryáčnické černé frašky vrcholící vražednickým třeštěním. V něm nejen stříká krev, ale jako komicky je zpracováno i vydloubávání očí, které jsme až dosud na jevišti znali jako vrchol nelidskosti a tragédie v Králi Learovi. Tři živí, kteří na scéně zbyli, se cítí "normálně", polovina diváků se vesele baví, polovině je zle od žaludku i na duši.

Co kromě základního tématu agrese a násilí spojuje Pana Kolperta s inscenací hry amerického dramatika Williama Mastrosimona Jako naprostý šílenci, kterou v překladu Jitky Sloupové režíruje ve Stavovském divadle Michal Dočekal? V obou hrách je spouštěcím mechanismem agrese a vražd v "přímém přenosu" nuda a k symbolům odtažitosti od reality patří kromě pizzy (hostitelé v Panu Kolpertovi neumějí vařit a jídlo objednávají v pizzerii) i McDonaldy: "V mekáči byla nuda," odpovídá jeden ze dvou cca patnáctiletých kluků (Kenny - Jan Dolanský, Jimmy - Michal Slaný), kteří aby zabili odpoledne, proniknou do domu filmového producenta, scénáristy, herce a režiséra Rigela (Jiří Štěpnička). Jako fanoušci jeho filmových krváků se projektují do jejich postav. Přehrávají jednotlivé scény, až ztrácejí pocit životní reality a stupňují svou agresivitu. Pán domu a jeho přítelkyně Jennifer (Sabina Králová) se tak z objektů obdivu a zbožnění stanou jejich rukojmími. Opět se vraždí.

Jiří Štěpnička a Sabina Králová jako hollywoodské hvzdy v Mastrosimonově divadelním thrilleru Jako nprostý šílenci

Inscenace je skvěle realisticky zahraná, má vtip, thrillerové napětí a označuje původce násilí - Rigel se v závěru mění z potenciální oběti až v jakéhosi Boha zla, Tvůrce ireálna. Jde bezesporu o hlubší a účinnější pohled na problém násilí než v Panu Kolpertovi. Není divu, že hru už v ČR inscenovalo několik divadel (Pardubice, Liberec a další), brutalita se stává přímo módním námětem divadla. Jen se vkrádá otázka: nezačíná ho divadlo - trochu ze senzacechtivosti a touhy po plných sálech - také zmnožovat?

autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.