Naše ruiny jsou nasáklé těžkými kovy, krví i pivem. Jak je proměňuje tvořivost a přítomnost lidí?

19. duben 2021

Na ruiny se můžeme dívat jako na chátrající obrazy, které v sobě nesou příběhy minulosti i naději pro dny budoucí. Co nacházíme v jejich útrobách?

Kurátorka Edith Jeřábková z galerie PLATO Ostrava popisuje, co přinese právě začínající roční galerijní cyklus s titulem Ó a ach, krása, ruina a strach. Program galerie, který směřuje až do roku 2022, mimo jiné symbolicky pojímá i chystaný přesun galerie z budovy bývalého hobbymarketu do areálu městských jatek. K přesunu z jedné ruiny do druhé se snažíme přistupovat zodpovědně a tento přesun reflektovat společně s veřejností, říká Edith Jeřábková. A dodává: Ruiny přímo vybízejí ke vstupu, můžeme říct ke kolonizaci. My jako lidé máme tendenci taková místa zkulturňovat. Moderní člověk trpí až pudem ke zkulturňování, který má ale své stinné stránky. Když k tomuto pudu ale přistupujeme zodpovědně, může to dopadnout i dobře.

Předácký kus, 2021

Edith Jeřábková v rozhovoru zmiňuje i méně viditelnou podobu ruin v podobě kontaminované půdy, se kterou se galerie v areálu jatek potýká: Ruina jatek nepřináší jen emocionální trauma neuvěřitelného množství usmrcených zvířat. V areálu končily i odpady z koksárny a železáren – tato ruina je stále živá. Poněkud příznivější oživení areálu městských jatek přináší nově zahájená výstava tvůrčího tandemu, Lukáš Jasanský a Martin Polák, která má název Předácký kus.

Ohmatáváním a překreslováním stavby získáváme vědomosti, kterých se můžeme při další práci chytit.
Igor Machata

Architekt Igor Machata se zabývá novodobými ruinami, jejich konverzemi a radikální ochranou. Za svou diplomovou práci, kde se zaměřil na chátrající bratislavský obchodní dům Ružinov, získal v roce 2018 ocenění od České komory architektů. Jde o místo velmi bohaté na historické vrstvy. Je tam vrstva z doby modernistického sídliště i vrstva postmoderny. V podobě podzemní vody je tam i stopa doby, kdy ještě Bratislava nebyla, vypočítává Machata.

Igor Machata: Projekt OKDR 2.0 | Obchodní dům v bratislavské čtvrti Ružinov

Architekt zároveň vysvětluje, na jakých principech stojí takzvaná radikální ochrana staveb. Zmíněný přístup památkové ochrany vznikl v kontextu chátrající architektury z 2. poloviny 20. století. Podle Machaty je lepší takové stavby oživovat a aktualizovat v duchu současných potřeb – spíše než je balzamovat.

Energie a síla, která z Pivovaru Rudník jde, je ohromná.
Josef Smutný

Pivorar Rudník

Architekt Josef Smutný se letos stal majitelem ruiny pivovaru, která se nachází v srdci podkrkonošské obce Rudník. Historie místa je spojená s rodinou Kluge, která z Rudníku odešla s poválečným odsunem Němců. Smutnému se minulý rok podařilo v ruinách pivovaru uspořádat setkání, kde byl i vnuk tehdejšího majitele. „Jde nám o nalezení a pochopení nejhlubší podstaty místa. Podstata věci není cihla, ale společensko historický příběh, který se tam udál, vysvětluje Smutný. Ke snaze porozumět duchu místa by mělo přispět i další pátrání po archiváliích z 20. století. „Hledáme nenápadné rodinné momenty lidí, kteří v pivovaru trávili čas, otevírá Josef Smutný výzvu určenou veřejnosti. Během rozhovoru vypráví i o tom, jak ho z celého areálu nejvíce fascinuje budova ledárny: „Je to obrovská nádherná kaple – výjimečný prostor, který si zamiluje každý.

Pořad připravila: Tereza Lišková
Hudbu vybral: Ondřej Bambas

Spustit audio

Související