Naše rodinná knihovna postupně prorostla v jazykovou smíšeninu, říká Marta Pató
Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá a čtenářské vyznání nabízí literární vědkyně, bohemistka a hungaristka Marta Pató.
„Moje vlastní domácí knihovna je docela nepatrná,“ říká hungaristka a překladatelka Marta Pató, „tvoří ji dvě nízké prosklené knihovní skříně a truhlář mi k nim sestavil masivní dřevěné police, do nichž ukládám knihy, které potřebuji ke každodenní práci.“
Se zvláštní pozorností tam schraňuje knihy, které se váží k jejím přátelům i oblíbeným místům nebo které často a ráda otevírá. Zato rodinná knihovna se vzhledem k její profesi i maďarskému manželovi stala přímo tavicím tyglíkem středoevropského prostoru.
Třeba knihy Josefa Škvoreckého máme doma jenom v maďarštině, Móra Jókaiho naopak jen v češtině. Řadu knížek Pétera Esterházyho jsem si pořídila ve slovenském překladu Renáty Deákové. Mnohé knížky máme ve dvou, někdy i ve více exemplářích, v různých jazycích.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
