Národní muzeum vydalo Faksimile Jenského kodexu
Kardinál Miloslav Vlk převzal patronát nad slavnostním uvedením faksimile Jenského kodexu v Pantheonu Národního muzea. Akce proběhla ve středu 17. února jako zásadní součást třídenní konference, konané pod názvem „Umění reformace v českých zemích (1380-1620)“ v pražské Akademii věd ČR ve dnech 17.-19. února 2010.
Pokud by se někdo podivoval, že záštity v podstatě protikatolického díla se ujal právě kardinál Vlk, vysvětlení je jednoduché a podniku dodává zajímavý smysl a rozměr. Miloslav Vlk je autorem předmluvy k vydání faksimile díla (vydaného v nakladatelství Gallery jako dvousvazkový komplet faksimile s komentářem), ale především, koncem padesátých let při absolvování oboru archeologie na Filosofické fakultě University Karlovy psal diplomovou práci právě o tomto rukopisu a svým výzkumem přispěl k správnému chronologickému zařazení středověké památky.
Proto může otec kardinál fundovaně zodpovědět i dnešní otázky, týkající se pamětihodnosti Jenského kodexu: Čím je právě Jenský kodex unikátní? „Je výjimečný nejen svými osudy, které jako kniha měl, ale především je to soubor obrazů, které zřejmě v době husitské byly veřejným dobovým propagačním materiálem a komunikačním prostředkem husitských názorů.“ Zmíněné obrazy patří zřejmě vůbec k nejznámějším tuzemským iluminacím (jedno téma se dostalo i na platidlo socialistického Československa).
Připomeňme, že originál česky a latinsky psaného Jenského kodexu, pozdně středověkého rukopisu, vzniklého v letech 1490–1510 na základě starších předloh, pocházejících ještě z doby Husovy, a obsahem zaměřeného proti církevní hierarchii, koncem padesátých let minulého století do sbírek Knihovny Národního muzea věnoval prezident tehdejší Německé demokratické republiky, Wilhelm Pieck.
Zapříčinila popularitu díla tematika, která byla dobově a ideologicky vhodná? Ptáme se znovu kardinála Vlka: „Nádherných iluminovaných rukopisů a kodexů máme mnoho. Nemyslím si, že tento iluminovaný kodex je nejvzácnější po stránce umělecké, ale jeho zajímavost tvoří právě dobové umělecké ztvárnění ideových duchovních proudů té doby a jejich použití k ideovým střetům.“
Do českého prostoru se ale kodex, původně uložený v Univerzitní knihovně v Jeně, „dostal“ už dříve. Studoval ho totiž mimo jiné i Johann Wolfgang von Goethe, který nechal pro potřeby českých vědců pořídit kreslenou kopii díla. Ta je dodnes uchována rovněž v Knihovně Národního muzea.
Od poloviny dvacátého století, kdy se rukopis Jenského kodexu do Národního muzea dostal, bylo plánováno jeho faksimilování. To se tedy konečně nyní podařilo. Komentářové statě napsali přední odborníci na období husitství a na středověkou historii, například František Šmahel či Ivan Hlaváček. Prof. Šmahel rovněž pronese úvodní slovo ke zmíněné konferenci. Další příspěvky přednesou např. Ondřej Faktor („Reflexe předreformačního klimatu v nástěnném malířství přelomu 14. a 15. století“); Ondřej Jakubec („Sakrální architektura nekatolických vyznání v českých zemích 16. a počátku 17. století“); Jan Royt („Voda trestající a voda omilostňující“). Závěrečnou slavnostní přednášku prosloví Milena Bartlová („Obraz a reformace: umění, komunikace, vizuální kultura“).