Národní divadlo uvádí pohádkovou operu o čínské princezně, jejíž krutost přemůže láska

23. leden 2020

Na scénu historické budovy Národního divadla v Praze se 23. ledna vrací poslední opera Giacoma Pucciniho „Turandot“. Výpravné dílo, jehož součástí je i slavná tenorová árie „Nessun dorma“, uvádí první česká divadelní scéna v premiéře po více než čtyřiceti letech.

Předlohou opery se stala stejnojmenná pohádková hra Carla Gozziho z roku 1762 o kruté čínské princezně Turandot, která dává svým nápadníkům hádanky. Pokud je neuhodnou, je jim setnuta hlava. Uspěje až tatarský princ Kalaf, který se ale vzdá princezniny ruky, pokud ta do rána uhodne jeho jméno. Princezna se za každou cenu snaží vypátrat cizincovu identitu, což vyústí i v sebevraždu krásné otrokyně Liù, která prince společně s jeho otcem do Pekingu doprovázela. Kalaf obviní Turandot z krutosti, a aby ji veřejně ponížil, strhne jí závoj a políbí ji. Stane se však něco absolutního nečekaného. Polibek v obou probudí náhlou lásku a opera tak de facto končí happyendem.

Josef Moravec, Jiří Brückler, Richard Samek, Giacomo Puccini: Turandot

Režie a scéna jsou dílem Zuzany Gilhuus, slovenské výtvarnice, režisérky a producentky, která žije v Norsku a spolupracuje s významnými evropskými scénami. Všechny postavy výpravné operní pohádky oblékne Boris Hanečka, osobní módní návrhář slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, který je zároveň autorem stylingu vizuálů Opery Národního divadla v Praze.

„Je to v první řadě sošné. Chci ale, aby ty oděvy dopomáhaly, ať už zpěvákům nebo tanečníkům, k jejich výkonu. To, že je to někdy i trošku retarduje, že jim to i znemožňuje některý pohyb nebo jim padá jedno rameno, to je stále chtěné a dotváří to celkový charakter těch oděvů. Co se týká barevnosti, zvolili jsme všechny odstíny šedé, je tam i kontrast černé a bílé a jsou tam i valéry různých levandulových, fialových odstínů, které mají naznačit trochu něžnosti.“

Sbor Národního divadla, Giacomo Puccini: Turandot

Turandot je poslední operou Giacoma Pucciniho. Jejímu dokončení ale zabránila v roce 1924 skladatelova smrt. Operu poté – o dva roky později – dokončil Pucciniho žák, Franco Alfano. A v této podobě ji uvádí také pražské Národní divadlo, pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka.

„Je to vlastně jediná Pucciniho opera, která je sborová. A utáhnout celý ten aparát je fyzicky velmi náročné. Není to klasický veristický příběh, kde je všechno jasně dané, jako je Bohéma nebo Tosca. Ta mnohoznačnost toho výkladu, ta možnost pro posluchače nebo interpreta vybrat si ten klíč, udělat si na to názor sám, mi připadne už hodně patřící do dvacátého století, a to je věc velmi zajímavá.“

František Zahradníček, Sergej Polyakov, Giacomo Puccini: Turandot

Krutou a chladnou princeznu Turandot, která klade svým nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt, ztvární v alternaci Iveta Jiříková, Eliška Weissová a také Anda-Louise Bogza: „Je to razantní. Je to pro vysoký dramatický soprán, proto jsem nechtěla Turandot zpívat dřív. Na začátku kariéry zkrátka člověk nesmí zpívat dramatické role, ani když má dramatičnost v hlase. Takže doufám, že to budu zpívat ještě mnohokrát.“

V roli prince Kalafa, jehož láska nakonec přemůže princeznin chlad, se představí Sergej Polyakov a také Michal Lehotský: „Ta role je nádherná, i hudební jazyk je mi velmi blízký. A je tam i nejslavnější tenorová árie Nessun dorma. Zkrátka je to poklad a dar moci to zpívat. Kalaf je ten, kdo roztaje ledové srdce. Když na konci Turandot zpívá, že pozná cizincovo jméno – a to je láska, tak to jsem já. To mne vždycky příjemně zamrazí a jsem poctěn.“

Anda-Louise Bogza, Giacomo Puccini: Turandot

V dalších rolích se v alternaci představí Marie Fajtová / Alžběta Poláčková (Liù), Jiří Sulženko / František Zahradníček (Timur) a dále Richard Samek, Jaroslav Březina, Jiří Brückler, Jiří Hájek, Josef Moravec a Martin Šrejma. Sbory připravil Pavel Vaněk, choreografie je dílem Martina Dvořáka. 

autor: Daniel Jäger
Spustit audio