Národní divadlo uvádí po osmdesáti letech Massenetovu operu Werther

7. červen 2018
Werther

Předlohou k tomuto francouzskému romantickému dílu z roku 1887 byl Goethův román Utrpení mladého Werthera o nešťastné lásce ve formě dopisů, který se záhy po svém vydání v roce 1774 stal kultovní knihou, v níž čtenáři nacházeli sami sebe, a řada z nich dokonce následovala hlavního hrdinu až k sebevraždě.

Národní divadlo uvádí koprodukční inscenaci německého režiséra Willyho Deckera a jeho výtvarníka Wolfganga Gussmanna, jež měla premiéru v roce 1996 v Amsterdamu. Následně byla uvedena například ve Frankfurtu nad Mohanem, a dále v Lyonu, Barceloně, Gentu, Antverpách, Ženevě, Římě nebo Neapoli. V Praze ji obnovil Deckerův dlouholetý spolupracovník, režisér Stefan Heinrichs.

Werther

„Ta inscenace Willyho Deckera staví do středobodu postavu Charlotty. A to je v protikladu s Goetheho předlohou. V opeře nejde o vyprávění v první osobě, ale je to právě Charlotta, která je hybatelkou děje. Charlotta je mezi dvěma muži - mezi romantickým hrdinou Wertherem a mezi svým manželem Albertem, kterého lze označit za měšťáckou postavu. Charlotta se tak velmi brzy dostává do emočních protikladů - Werther a Albert jsou tak i dvěma základními scénickými prvky, které na sebe svým způsobem navzájem narážejí i vizuálně. A vlastně zajímavé na této opeře je, že nezaujímá žádný hodnotový systém. Nedělá z Werthera kladného hrdinu, i když v sobě nese velký romantický potenciál, ani nedělá z Alberta vyloženě negativní postavu, a to ani s vědomím jeho měšťáckého zázemí. Werther na konci spáchá sebevraždu a i Charlotta je vlastně obětí této citové mašinérie. Nevíme, jak by ten vztah pokračoval, jak by se vyvíjel, kdyby vše takto nedopadlo… A ani nevíme, co bude se Charlottou dál“.

Werther

K vizuální stránce, pod kterou je podepsán scénograf Wolfgang Gussmann, režisér Stefan Heinrichs dodává: „Co se týká scénografie, ta je jednoduchá a ukazuje nám dva koncepty. Na jedné straně ten měšťácký život, prostředí, ve kterém žije Charlotta. A proti tomu stojí takový určitý přírodní princip, který odpovídá Wertherovi. Ten je svou povahou vlastně svobodný. A s tím korespondují také barvy - Charlotta je v modrém a Werther ve žlutém. Je to tedy velmi abstraktní stylizovaná forma, která nesouvisí s naší dobou, ale je spíše spojena s 18. nebo 19. stoletím. A náš inscenační přístup tedy není v žádném případě modernistický, jedná se totiž o příběh, který funguje stejně dobře za časů Goetha, Masseneta i dnes. Je zkrátka nadčasový. A na tom je vlastně založen i dosavadní mimořádný úspěch této inscenace na různých scénách."

Werther

Massenetova Werthera hudebně nastudoval umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Petr Kofroň. K tomuto dílu se interpretačně vrací po 15 letech, v roce 2003 ho uvedl v Plzni. „Je to krásná opera a v této době, která se vyznačuje cynismem, je trochu nepatřičné vyprávět příběh o lásce a smrti, ale měli bychom si všichni uvědomit sílu a velikost lásky. Myslím, že to všechno v té partituře je.“

V roli Charlotty se o dnešní premiéře představí hostující mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. „Z mého pohledu zpěvačky role potřebuje velkou barevnost, hloubku, kterou soprán nemusí mít. Role není tak úplně vysoká, nejsou tam tak vysoké tóny, je tam hodně střední poloha, kterou mezzosoprán umí prodat víc než sopranistky.“

Germaine Acogny: Nesmíte nechat věk, aby zvítězil nad vaším tělem!

Germaine Acogny

Ke svým kořenům se ve svém sólu nazvaném A un endroit de début vrací senegalská tanečnice Germain Acogny. Toto představení je součástí Tance Praha. Na inscenaci spolupracovala s režisérem Mikaëlem Serrem. Germaine Acogny je považována za matku současného afrického tance. Ve své pedagogické i tvůrčí praxi propojuje tradici s moderními přístupy.

Titulní roli vytvoří další, vlastně už stálý host opery Národního divadla, slovenský tenorista Peter Berger. „Je to pro mě obrovská výzva, ale to opakuji pokaždé při premiéře nové role. Touto rolí jsem ale úplně posedlý a prožívám ji od prvního setkání s ní. Ta role je tak intenzivní a emočně silná, že se to nedá povrchně interpretovat.“

V roli Werthera se v alternaci představí také Richard Samek a v roli Charlotty Michaela Zajmi a Veronika Hajnová. Alberta vytvoří Jiří Rajniš v alternaci s Jiřím Brücklerem, Sophii Slávka Zámečníková a Yukiko Kinjo.