Nádherně smutný kabaret

Diváci si v komorním prostoru foyer divadla mohou vychutnat pásmo krátkých komedií, šansonů a výtvarných akcí téměř na dosah herců. Soubor tentokrát vykročil i k dalšímu médiu - videoprojekci. Silnější stránkou kabaretu jsou tentokrát jednoznačně písničky. Ostatně Prévertova minidramata diváci uvidí jen tři.

Nejpropracovanější je hned to první Roura k rouře aneb Vzorně svorná rodina pojaté ve znamení naivní stylizace podtrhující plakátovou (papírovou) jednoduchost postav. Toto minidrama je parodií nekonečných telenovel, což podtrhuje hudba jakoby vytržená z večerníčku, úvodní i závěrečné videotitulky a klipové pojetí děkovačky.

Hra V rodině je spíš jen anekdotou, v níž syn oznámí matce, že usekl svému bratrovi hlavu, čímž mu však nezabrání, aby přišel domů a choval se normálně. Nevzniká tak žádná dramatická situace, protože bezhlavý toho moc nenamluví. Scénka dostává zajímavější podtext tím, že matka místo zájmu o své syny zaujatě sleduje seriál v televizi, jímž je právě sehraná Roura k rouře.

Michaela Doležalová, Pavel Tesař, Jan Vondráček a Martin Veliký|foto: Martin Špelda

Posledním dramatickým střípkem kabaretu je experimentální loutková hříčka Příchody a odchody, která je co do obsahu klasickou "maňáskovou rakvičkárnou", tentokrát ovšem až přespříliš mediálně ozvláštněnou. Výstup sledujeme jakoby ze zákulisí (vidíme vodiče loutek i dění za paravánem), vlevo děj dabují Lenka Veliká a Jan Vondráček, vpravo na videu sledujeme snímaný děj loutkového výstupu. Toto členění tříští divákovu pozornost a přitom nepřináší žádné nové významy.

Soubor opět prokázal své muzikantské schopnosti při interpretaci Bulisových písní, které se snaží divadelně doprovodit. Poetické texty výrazně kontrastují s třeskutým humorem divadelních výstupů. Tu správnou atmosféru získává především druhá, výsostně písňová, polovina večera, která již opouští komické skladby typu Podvlékačky nebo Nejmilejší místo (míněno WC) a obrací pozornost k vážnějším tématům a poetičtějším obrazům. Vrcholem je Běh života v suverénním podání K. Jirčíkové či závěrečný sborový Anděl radosti. Šansony doplňují další drobné výtvarné akce odehrávající se přímo mezi kavárenskými stolečky nebo za prosklenými dveřmi. Putovní role messengera o berlích, recitace básní, jemně rozehraný Prévertův Výjev ze života antilop, projekce prastarého kamerového cvičení studentů FAMU, parašutista, slepice a další přerušují tok písní a divákům vlastně ani ryze divadelní výstupy nechybí. Pokud vyrazíte do Dlouhé na Kabaret Prévert-Bulis a nebudete čekat činoherní zážitek a zábavu k "zabřichopopadání", ale otevřete se melancholickým písním, nebudete určitě zklamáni.