Nadčasové odpovědi na aktuální otázky. Román Jako v nebi, tak i na zemi je dialogem mezi mrtvými a živými i fikcí a realitou

Hlavní postavou je chlapec Davide, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem v boxu. Právě box je ústředním tématem příběhu a ovlivňuje i strukturu celého vyprávění. Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu za nejlepší zahraniční román. Davide Enia je nejen spisovatel, ale také herec a režisér. Do románu Jako v nebi, tak i na zemi, podobně jako do mnoha jiných svých děl, vnesl řadu autobiografických prvků. Proč? I o tom si s ním povídala překladatelka knihy Marina Feltlová.

David Enia: Jako v nebi, tak i na zemi|foto:Nakladatelství Argo

„Teď po letech, když se dívám zpět na všechno, co jsem napsal, si uvědomuju, že se vším táhne jako červená niť jistý prvek, který se neustále vrací, který je neustále přítomen, a tím je dialog mezi živými a mrtvými. Některé z postav jsou mými skutečnými příbuznými, ať už to, co říkají, jsou doopravdy jejich slova, nebo jsem si je vymyslel. Rosario byl můj dědeček, který byl skutečně za války v Africe v zajetí, Umbertino byl můj strýc. V mojí další knize vystupuje strýc Beppe, který na konci románu umírá. Zmíněný dialog mi umožňuje nacházet odpovědi na otázky, které si kladu v současnosti, ale zároveň i na otázky, které si oni pravděpodobně kladli před padesáti lety. Psaní se tak stává okamžikem, v němž se čas ruší, a naléhavost existence nabývá určitých hranic, v nichž se dají formulovat odpovědi. Díky boxu můžu umístit tělo do středu této úvahy. Tělo je něco, co máme společného – já, moji příbuzní a všichni lidé, kteří mě čtou. Tělo má zvláštní vlastnost: když se vám něco děje, tělo nelže,“ říká David Enia o tom, jak moc v románu čerpal z příběhů své vlastní rodiny.

Proč jsou hlavními hrdiny knihy převážně muži a ženy vystupují v pozadí? Jak autor reaguje na migrační krizi? A jak vznikla divadelní inscenace podle knihy Poznámky k jednomu ztroskotání? Poslechněte si celý rozhovor s Davidem Eniou.