Na Točné (nejen) o Spirituál kvintetu

V poslední době se stále častěji setkáváme s výpověďmi (ať už časopiseckými nebo knižními), v nichž se rozliční čeští herci a zpěváci snaží vypořádat s vlastní minulostí, přesněji se svými nehrdinskými postoji a činy za komunistického režimu. Jen málokdo se však dokáže ohlédnout nekrkolomně a přesvědčivě, s takovou mírou upřímnosti a pokory, jaké se dobrali kupříkladu Vlasta Chramostová nebo Ilja Racek. Také Spirituál kvintet se po listopadu 1989 několikrát ocitl na televizních obrazovkách v nelichotivých archivních záznamech, například z festivalu politické písně v Sokolově. Slouží ke cti Miloše Rejchrta, že tyto kaňky v jinak úctyhodné biografii skupiny nebyly v knize opomenuty, slouží ke cti Jiřího Tichoty, že na nepříjemné otázky poctivě opověděl. A to i přesto, že s některými jeho výroky nejen na výše zmíněné téma jistě lze dále polemizovat.

S čím už však polemizovat nelze, je skutečnost, že Spirituál kvintet sehrál v historii naší populární hudby velepodstatnou roli. Byl průkopníkem českého folku (bez ohledu na význam, jaký mu před časem přisoudila Česká televize, respektive autor zpackaného dokumentárního seriálu Legendy folku a country), natočil desky, jež ani po mnoha letech nestárnou (Šibeničky, Písničky z roku raz dva, Šlapej dál), a přes svůj nesmírný stylový záběr (lidovky, gospel, spirituály, renesanční písně) si dokázal v každé etapě své existence zachovat vysokou úroveň, vkus a kultivovanost. Částečně to dokládá i bonus knížky - přiložené CD Svítá a hvězdy blednou, jež sestavil Jiří Tichota jako zvukovou ilustraci jednotlivých kapitol. Nosič obsahuje jak stařičké nahrávky ze sbírky jeho rodičů (jimž je v knize rovněž věnován patřiný prostor), tak unikátní živé snímky Kvintetu z 60. a 70. let i skladby pro loutnu a zpěv v provedení samotných manželů Tichotových.