Na sfárání tisíc metrů pod zem jsem byla dobře připravená, přesto jsem cítila úzkost, říká Kamila Hladká, autorka knihy Hornické vdovy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kamila Hladká

„Impuls ke vzniku knihy Hornické vdovy přišel v momentě, kdy jsem na podzim roku 2017 v rozhlase slyšela krátkou zprávu o těžbě uhlí,“ vysvětluje Kamila Hladká, kde začala cesta knížky, která je v současné době nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii Publicistika. Kamila Hladká byla ve Vizitce hostem Evy Lenartové.

Kamila Hladká

Celý svůj pracovní život dává Kamila Hladká vzniknout knihám kolegů. Vyhledává témata i autory, stará se o to, aby se texty dostaly ke čtenářům. Původně tak přemýšlela i o hornictví v ostravském regionu, které po sociální i ekonomické stránce výrazným způsobem ovlivnilo tamní život.

Dělala si rešerše, četla literaturu, studovala, jak téma reflektovali slavnější spisovatelé. A jak jinak, hledala vhodného autora, jenž by téma dokázal poutavě zpracovat. „Pak jsem ale začala projíždět kraj, zastavovala se u industriálních památek a setkala se s první vdovou po horníkovi. Najednou jsem se začala bát, že bych toho autora našla. Uvědomila jsem si, že je to bytostně mé téma a že ho chci napsat sama.“

Důlní neštěstí jako svědectví doby

Převyprávěné rozhovory popisují v Hornických vdovách příběhy osmi žen ve věku 39 až 81 let, jejichž muži zahynuli v dolech. Kniha zachycuje období od neštěstí v Dole Dukla v roce 1961 až po karvinskou havárii v roce 2015.

Výpovědi osmi hornických vdov jsou pro knihu Kamily Hladké klíčové nejen z pohledu soukromých osudů. Autorka je stejnou měrou vnímá jako dobové svědectví i jako výpověď o tom, jak člověk s odstupem času získává nadhled nad bolestí. V knize se jí nakonec povedlo zpracovat i ty příběhy, které se jí původně nezdály nosné.

„Při běhání mi z paměti často vytanuly kousky, které by se daly rozpracovat, a tak jsme se s danou ženou potkaly znovu a udělaly to. Někdy to byly dlouhé hodiny rozhovorů a vyšla z toho jen malá kapitola, nikdy se ale nestalo, že bych některou z žen, která se spoluprací souhlasila, z projektu vyšoupla, konstatuje.

Po dokončení publikace na podzim roku 2019 se jí konečně splnilo velké přání: sfárat pod zem, tak, jak to dělali muži jejích hrdinek. Místem činu byl Důl Lazy, který se tehdy po téměř 130 letech fungování zavíral.

„Byla jsem informačně dobře vybavená, viděla jsem množství filmů, přečetla množství knih i dokumentů, věděla jsem, jakou rychlostí se jede dolů a dost jsem se na to těšila, ale určitou úzkost jsem přeci jen cítila. Měla jsem pocit, jako kdyby mi nohy odcházely tam, kam člověk úplně nechce,“ popisuje své ,hornické‘ zkušenosti z cesty kilometr pod povrch země.

Hostýnské vrchy – místo klidu

Kamila Hladká přiznává, že důležitým pomocníkem při tvorbě knihy jí byla schopnost dívat se na svět optikou samoty, do níž je každý člověk z podstaty vhozený, a zároveň vidět věci kolem pozitivně – tak, jak ji to učil strýc, jenž byl sám za války totálně nasazený. Hlavu si autorka Hornických vdov jezdí už deset let čistit pěšími výlety po Hostýnských vrších, kde se vdávala její babička. Na vandr si prý nebere mobil ani tužku. Před sebou už má ovšem další úkol, ke kterému obojí zcela jistě potřebovat bude: knihu rozhovorů s řeholními sestrami.

Jak probíhaly rozhovory Kamily Hladké s hornickými vdovami a jakou roli v nich hrála autorizace? Poslechněte si celou Vizitku.