Na motivy Anny Kareniny – recenze Davida Kroči

1. červen 2012

V české premiéře uvedlo Národní divadlo v Brně na scéně Reduty dramatizaci románu Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina. Dramatizaci z pera současného německého autora Armina Petrase nastudoval režisér Daniel Špinar.

Petrasova dramatizace Anny Kareniny se soustřeďuje na sedm postav, jejichž osudy odrážejí téma hledání a odcházení lásky. Vedle titulní hrdinky a jejího podváděného manžela je to sukničkář Vronský, jeho kumpán Stefan s ušlápnutou manželkou Dášou a Dášina sestra Kitty, která touží po Vronském, ale líbí se nesmělému Levinovi. Z širokého epického plátna s odkazy k Rusku 19. století tak vzniklo komorní drama o proměnách intimních mezilidských vztahů, které ironicky glosuje především naši dnešní realitu.

Dramaturgyně Dora Viceníková trefně označila výsledný tvar jako vztahový kabaret. Zamilovanost, láska a sex se tu ztrácejí v propadlišti minulosti, vzájemná náklonnost se střídá s nenávistí, divoké večírky s okamžiky depresí a deziluze. Režisér Daniel Špinar ve spolupráci se scénografem Henrichem Borárosem dokumentují vývoj sympatií a antipatií s využitím bílé papírové stěny, na niž protagonisté uhlem píší své pocity a vzkazy nebo přímo kreslí vulgární obrázky. Ironický úšklebek nad minulostí, velkými city i scénografií přichází v závěru: když si Anna Karenina v opojení morfiem sáhne na život, její tělo doslova propadne křehkou dekorací. A střídání smíchu a slz je typické rovněž pro hudební doprovod Ondřeje Merty, který vystupuje přímo na jevišti jako jakýsi D. J. či večírkový bavič.

V hereckém projevu se mísí postmoderní propojování brechtovských technik se syrovou expresivitou, ale i s průhlednou režijní manýrou. Když chce např. Špinar ukázat Dášu jako venkovskou hospodyňku, nechá její představitelku Gabrielu Mikulkovou na jevišti vysypat pytel zahradnického substrátu a sázet rostlinky, zatímco její tělo se postupně hyzdí vrstvou vlhké hlíny. Herectví až na dřeň a krev předvádí hlavně hostující ostravská herečka Tereza Vilišová v titulní roli. Její Anna Karenina je půvabná dáma ve vyzývavé červené róbě, která v mileneckém poblouznění s Vronským v podání Jiřího Vyorálka neváhá vyšplhat třeba na obrovský lustr, visící nad jevištěm. Oba jsou posedlí sexem, ale i ustavičnou nespokojeností se svým životem. Za zmínku stojí také mladá Julie Goetzová v úloze zamilované Kitty, která nabízí kontrapunkt lásky naivní a bezprostřední.

Nejnovější inscenace na scéně brněnské Reduty by měla spíš nést název Na motivy Anny Kareniny, neboť posun od Tolstého předlohy je značný. Špinarův „vztahový kabaret pro sedm postav“ ale proto zatratit nelze. Našel jsem přinejmenším tři důvody: divák se při něm nenudí, jeho emoční rovina je ryze současná a výkony hereček na jevišti netuctové.

autor: David Kroča
Spustit audio