Na kreslení se v běžném provozu jen těžko soustředím. Nejlepší je, když můžu pracovat sama, v pustině, říká ilustrátorka Alžběta Skálová

16. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alžběta Skálová

Když malířka a ilustrátorka Alžběta Skálová pracuje, tak zásadně v tichu, bez hudby v éteru. Mezi jednotlivými výtvarnými projekty mívá delší pauzy, a tak „to na sebe tematicky ani stylově často moc nenavazuje“. Ilustrace i knížky svého tatínka Františka Skály má ráda, společnou výstavu ale zatím nechystá. Sama se teď ostatně víc než tužce a papíru věnuje svým dvěma malým dětem. Ve Vizitce o tom všem mluvila s Ondřejem Cihlářem.

Ať už pracuje s barvou anebo jen s černou a bílou, ať maluje akvarelovými barvami, bere do ruky suchou jehlu anebo kreslí knižní ilustrace, pokaždé je z její tvorby cítit něha, melancholie a snovost. Alžběta Skálová, absolventka ilustrace na UMPRUM, na sebe před lety upozornila zejména jako ilustrátorka knih pro děti.

Záběr z filmu Plody mraků. Realizace kompozic pozadí Kateřina Karhánková, Alžběta Skálová a Martin Búřil, 2016

V posledních letech se ale věnuje hlavně volné tvorbě. „Práce na knížce mi trvá strašně dlouho, třeba dva měsíce. Nejsem schopná dělat jednu knihu za druhou, vlastně vždycky jsem k tomu dělala ještě i volnou tvorbu a honila obživu,“ usmívá se. V posledních třiceti měsících, které polyká péče o děti na takzvané mateřské dovolené, však skoro nekreslí. A to ani se svým starším potomkem. „Výtvarné dílničky“, které jí prý nikdy nešly, tak doma obstarává paradoxně hlavně její muž.

Cenu Magnesia Litera za rok 2011 za knihu pro děti a mládež dostala Alžběta Skálová za ilustrace ke knize Pampe a Šinka vydanou nakladatelstvím Arbor Vitae

Nakonec to bude malá monografie

Jak ve Vizitce řekla, na práci se navíc v běžném provozu jen stěží soustředí. Vhod jí proto přicházejí různé rezidence, ideálně sólo a „kdesi v pustině“. Pochvaluje si ale i loňský jarní třítýdenní pobyt v Táboře, kam vyrazila s celou rodinou, anebo rezidenci ve slovenské Banské Štiavnici. Tam ji okolní příroda inspirovala k melancholičtější poloze. „Vícekrát jsem byla na Kvildě. Malovala jsem tam motivy podle fotek, ale i ty, které jsem měla uložené v hlavě. Zároveň jsem malovala obrazy, do kterých jsem vkládala místní zážitky. Všude kolem byly krávy, a tak se objevily i v mých obrazech,“ vzpomíná. 

Ilustrátorka Alžběta Skálová

Alžbětou ilustrované knihy získaly řadu ocenění: Zlatou stuhu, Magnesii Literu nebo titul Nejkrásnější kniha roku. Jako výtvarnice se podílela na evropsky ceněném snímku Kateřiny Karhánkové Plody mraků, ve Vizitce také detailněji hovořila o práci na Rostlinopisu Jiřího Dvořáka. Šlo částečně o vědecké ilustrace, Skálová proto strávila čtrnáct dní rešerší jednotlivých rostlin a ověřováním, jestli neměl autor na mysli nějaké jiné.

Film Plody mraků režisérky Kateřiny Karhánkové a výtvarnice Alžběty Skálové.

Na jaře se chystá k vydání katalog, který měl primárně odrážet Alžbětinu předloňskou výstavu v pražské Ville Pellé. Katalog se ale nakonec rozrostl na dvě stě stránek, a tak se fanoušci této výtvarnice mohou těšit v podstatě na monografii.  

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová