Na čtení scénáře si vyčlením i deset dní. Potřebuju, aby mě dloubl, pak teprve přicházejí nápady, říká kameraman Jan „Baset“ Střítežský

Jan Střítežský se ve Zlíně vyučil kovoobráběčem, a kdyby po dvanácti letech hraní špičkové házené dostal profesionální smlouvu, bylo by o jeho celoživotní dráze zřejmě rozhodnuto. Jenže ji nedostal, a tak vyhrál film. Studoval ho nejprve ve Zlíně, po zanechání vrcholového sportu odešel do Prahy na FAMU, kde absolvoval Katedru kamery. Do hlavního města si s sebou přinesl i přezdívku Baset. „Když mi bylo sedmnáct, shodli jsme se, že si do zlínského domu pořídíme psa. Přišel jsem s ním na trénink házené, měl jsem odrostlé mikádo a smutné oči. Kluci konstatovali, že vypadám jako čokl, a od té doby mi jinak neřekli,“ objasňuje.

Miroslav Krobot jako Alois Nebel|foto: www.aloisnebel.cz

Střítežský se jako kameraman podílel na deseti filmech včetně Aloise Nebela, Díry u Hanušovic, Fair Play a Křižáčka, za které byl nominován na Českého lva. Pokaždé jej ale „porazil“ někdo ze silné trojice Vladimír Smutný – Martin Štrba – Štěpán Kučera. Ve Vizitce detailně mluvil o dvou aktuálních projektech: nedávno uvedeném debutu Michala Nohejla Okupace a o právě dokončovaném snímku Tomáše Hodana Poslední závod. Zatímco Poslední závod se natáčel v zasněžených Krkonoších při teplotách okolo minus devíti, kdy kameramanovi mrzl déšť přímo na objektivu, v mlžných mracích nebylo těžké ztratit orientaci a do silného větru se člověk mohl doslova položit, Okupace vznikala loni v létě doslova pod sametem.

Přátelství pečetěné společnou zahradou

S režisérem Nohejlem jej pojí nejen přátelství, ale i zahrada jejich chalup, film spolu proto detailně promýšleli. Dojem lynchovské estetiky s červenou oponou v pozadí zesílilo Střítežským vybrané červené světlo. Jak však v rozhovoru několikrát zdůraznil, styl Davida Lynche má sice rád, tento způsob svícení ale zvolil hlavně proto, že odpovídal příběhu – tak, jak by to podle něj mělo být pokaždé.

Snímek z filmu Okupace režiséra Michala Nohejla|foto:Unit & Sofa Praha

O snímku Okupace se mluví a píše jako o silně vizuálním, Střítežský ale toto škatulkování nebere. „Je to vizuální, ale i hudební a herecký film, kamera hercům připravila prostředí, aby jim divák uvěřil,“ říká. „Je důležité, aby do sebe zapadly všechny kostky, což se stalo. Nikdo se s nikým nechtěl přebíjet.“ Na filmu ocenil i scénář, který byl připravený tak, aby se stihl natočit ve vymezeném čase šestnácti dní, a předchozí detailní přípravu.

Ve Vizitce mluvil také o své hudební kariéře, o písňových textech, které v duchu vidí v obrazech, o způsobech, jak levně natočit nákladné exteriérové scény, a také o tom, jak nad zbrusu novým scénářem promýšlí budoucí kameramanskou práci. „Jsem dyslektik a dysgrafik a přelouskat scénář mi trvá. Rád si ho ale čtu v klidu, a to klidně dvakrát, vyčlením si na to třeba i deset dní. Pokaždé potřebuju, aby mě scénář dloubl. Pak mi naskočí nápad,“ popisuje. Scénáře, které ho nikterak nedloubly, dostával hlavně z počátku kariéry. Nakonec si ale počkal na látku, která jej silně oslovila: debutoval Aloisem Nebelem režiséra Tomáše Luňáka.