Na co a koho dnes cílí Pražský divadelní festival německého jazyka?
Pražský divadelní festival německého jazyka do české metropole přivezl divadelní produkce z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska či Lichtenštejnska. O tom, jak se letošní festival vydařil, co můžeme označit za jeho vrcholy a které produkce naopak přinesly zklamání, hovoří teatroložka Marcela Magdová.
Na úvod se zamýšlí nad současnou dramaturgií festivalu a srovnává ji s výběrem inscenací, které festival přivážel před deseti a více lety. „Byly to inscenace výrazných režisérských osobností, ať už to byl Frank Castorf nebo Christoph Marthaler a řada dalších. Dodnes tyto inscenace považuji za svého druhu iniciace, které mě silně ovlivnily ve vnímání divadla i divadelního prostoru. Byla to velmi diskutovaná díla, která vyvolávala nevoli či nadšení, přijetí či nepřijetí. Když tyto produkce srovnám s tím, co festival vozí v posledních letech, musím si klást otázku, co se stalo s dramaturgickým výběrem.“
Hezký motiv, ale co dál?
Podle ní si inscenátoři letošního ročníku velmi často vystačili s hezkým motivem, který táhne a rezonuje, ale tento motiv už nikam dále nerozvíjeli. „U dramatizací pevných textů jsem měla pocit, že dramaturgové už nemají ambici s textem pracovat, rozkrývat ho, interpretovat a osvětlovat určitě aspekty právě dobou, ve které daný text inscenují,“ říká Marcela Magdová.
Volkstheater i Gorki jako vrcholy letošního ročníku
Za vrcholy letošního 24. ročníku považuje Marcela Magdová inscenace Sláva a pád krále Otakara vídeňského Volkstheateru v režii Dušana Davida Pařízka a Noc v Lisabonu v podání berlínského Maxim Gorgi Theater v režii Hakana Savaşe Micana.
Někdejší umělecký šéf pražského Divadla Komedie, režisér Dušan David Pařízek o svém nastudování hry Franze Grillparzera říká: „Snažil jsem se soustředit na postavy reprezentující zásadní konflikty, zájmové skupiny či národnosti. Přitom se zcela logicky pojmenovalo politické spektrum, které hlavní postavy zastupují a kterým odkazujeme na dnešní tendence nejen v rakouské politice. Že se při důsledném čtení u Grillparzera daří odhalit jeho nacionalismus a xenofobii, pak považuji za klad takového postupu.“
Čtěte také
Režisér tureckého původu Hakan Savaş Mican v Noci v Lisabonu kombinuje text Remarquovy literární předlohy, tedy tragického milostného příběhu z 30. let 20. století, se svými vlastními zápisky z cesty po Evropě. „Hlavním smyslem tohoto představení je srovnání Evropy, jaká byla v 30. letech minulého století, a dnes. Hakan navštívil všechna místa, kde se román odehrává, a zaznamenával všechno, co zažil. V deníku i na videu,“ říká Anastasia Gubareva, představitelka Heleny. Jejího partnera Josefa, stejně jako řadu dalších postav včetně samotného režiséra v inscenaci ztvárňuje Dimitri Schaan: „To hlavní, co režiséra Hakana Micana zajímá, je románový příběh manželů – Josefa a Heleny. Osud dvou lidí, kteří před válkou spolu žili šťastně, ale politické události je rozdělily. Hakanovy texty samozřejmě taky sehrávají důležitou roli, jako celek to funguje. I proto, že režisér nemluví sám za sebe, já vyprávím jeho text, stejně jako vyprávím Remarqův text. Je v tom určité brechtovské zcizení.“
Pensthesilea jako scénická etuda
Za velké zklamání považuje teatroložka Marcela Magdová inscenaci Kleistovy hry Penthesilea režiséra Johana Simonse, který vsadil na dvě výrazné herecké osobnosti – Sandru Hűller a Jense Harzera. „Režisér nechal hercům přílišnou volnost, jako by jim nedal jasné mantinely. Herci dost často vláli po jevišti, aniž by konkrétně scénicky jednali, do toho pronášeli velmi obtížné větné konstrukce a tu a tam se snažili o jakési fyzické divadlo. Místy na mě jejich projev působil až jakýmsi pokusem o etudu, pokusem o to, zvládnout své tělo, pokusem, který by ovšem neměl být předveden v regulérní inscenaci divákům,“ uzavírá Marcela Magdová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
