Na cirkus si na Letní Letné hrají v Bêtes de foire
Bêtes de foire – petiti theatre de gestes je malé rodinné šapitó, které ovládá jedna herečka, jeden artista a spousta loutek. Jejich představení Bêtes de foir je protkáno klaunskou komikou, kouzly, žonglováním i uměním loutkohry. Jejich cílem je vytvořit imaginární svět cirkusu.
Co bylo vaší první velkou motivací pro založení souboru a vytvoření inscenace Bêtes de foire?
Důležitou motivací pro vytvoření představení Bêtes de foire pro nás byla touha spojit dohromady umělecká řemesla, která ovládáme. Já pracuji s loutkami a jsem kostýmní výtvarnice. Můj partner, Laurent Cabrol, je žonglér a iluzionista. Nadchla nás představa, že bychom mohli toto vše spojit dohromady.
Východiskem pro vytvoření inscenace byla na počátku forma, tedy především prostor. Chtěli jsme, aby se vše odehrávalo v malém šapitó, kde bychom měli blízko k divákům. Dalším východiskem byla i má osobní posedlost vše recyklovat. Ráda oživuji staré a nevyužívané předměty. Proto se takové objevují i v našich představeních – staré látky, oblečení a jiný materiál. Když uvidím nějaký starý předmět, hned se ho ujmu, opravím ho a najdu mu nové využití u nás v šapitó. Tento estetický přístup je charakteristický pro naše představení.
Máte podobný přístup i k loutkám, které ve vašich představeních figurují?
Co se týče loutek samotných, tak my je tak v podstatě ani nenazýváme. Svět loutek to je podle mě systém jasně daných pravidel, který my v Bêtes de foire nedodržujeme. Proto ani sebe nenazývám loutkoherečkou. Naše loutky představujeme spíše jako hrdiny, jako osobnosti, které nás v představení doplňují, nebo doprovázejí. Takže sice jsme jenom dva herci, ale máme kolem sebe početný tým dalších hrdinů a hrdinek. Dáváme tak divákům pocítit iluzi velkého cirkusového zážitku.
Hra na cirkus v cirkuse, to mi připomíná legendární inscenaci Obludárium Divadla bratří Formanů. Vy se navíc s Petrem Formanem znáte osobně.
Ano, jsme velkými fanoušky Divadla bratří Formanů. Jejich přístup je nám blízký, ztotožňujeme se s ním.
Co jiný považuje za nebezpečné, oni vyhledávají. 15. ročník festivalu Letní Letná bude poetický i extrémní
Festival Letní Letná se stal za posledních 15 let součástí evropské kulturní mapy. Od roku 2004 je na něm možné zhlédnut současné trendy v oboru nového cirkusu. Letos bude jeho zahraniční linie převážné francouzská. Na festivalu uvedou svá představení například soubory Baro d'evel nebo Cirque Inextremiste.
Zpět k vaší tvorbě. Jak už bylo řečeno, v Bêtes de foire vystupujete vy a váš partner Laurent Cabrol. Dále v něm uvidíme spousta dalších objektů. Jakou mají funkci či roli?
Ano, je pravda, že v Bêtes de foire vystupujeme jako dvě lidské živé bytosti, dále je tam řada řekněme „nereálných“ bytostí a pak ještě jedna fyzicky živá, jedná se o zvíře, ale neprozradím jaké. Na to budou muset přijít diváci sami u nás v šapitó.
Všichni jsme v rolích artistů a tímto našim počínáním se divákům pokoušíme navodit iluzi toho, že jsou v cirkuse. Pravda, oni v něm reálně jsou, ale cirkus, který ukazujeme my v Bêtes de foire je starší, magičtější, možná lyričtější než kdyby byl skutečný. Našim cílem je vytvořit komplexní dílo, ve kterém najdou své opodstatnění různá umění a jejich žánry. Kromě žonglování, iluzionismu a divadla objektů, má své místo v Bêtes de foire i filmové umění a hudba. Není nám cizí estetika němé filmové grotesky, klaunerie ani divadla masek. Všechna tato umění nabízí širokou škálu výrazových prostředků, které činí z Bêtes de foire fantaskní mikrokosmos, tedy jedinečné místo na této planetě.
Co vás vede k vyváření iluze velkolepých cirkusových show v malém magickém prostoru vašeho rodinného šapitó?
Přišli jsme na to, že není zapotřebí velkého úsilí a velkých činů pro vytvoření velké iluze. Jediné, co je k tomu potřeba a co je skutečně zásadní, je, aby byli diváci nakloněni této hře. V Bêtes de foire potřebujeme diváky hravé, nebojácné. A k tomu jsou loutky ideálním nástrojem. Jsou dokonalým společníkem ve hře na „neskutečno“.
S inscenací Bêtes de foire cestujete po světě už pět let. Které z vašich zastavení bylo pro vás největším překvapením, či zážitkem?
Za těch pět let jsme odehráli víc než 450 představení Bêtes de foire. A v každé zemi byly reakce jiné. S naším souborem máme asi nejraději jižanskou náturu. Španělé nebo Italové nemají žádné zábrany, reagují velmi živelně, na představeních jsou zkrátka uvolnění a moc rádi se smějí nahlas. Naopak na severu Evropy nebo třeba v Holandsku, tam jsou diváci mnohem uzavřenější a klidnější a své emoce dají najevo spíš až v závěru představení. Tyto rozdíly nás jako umělce velmi baví, protože našim cílem je dostat se k divákům co nejblíž. A co se týká českých diváků, se kterými máme už svou zkušenost, tak to je pro nás taky radost. Zvláště proto, že české publikum je velmi hravé.
