Muž, díky kterému je Hradec Králové salonem republiky. Skromný, mírný, ale s tahem na branku
Na letošní rok připadá hned několik kulatých výročí života doktora Františka Ulricha, jednoho z nejvýznamnějších starostů v dějinách Hradci Králové. Narodil se 6. února roku 1859, tedy přesně před 160 lety. 18. května uplyne 80 let od jeho úmrtí. A letos to bude navíc 90 let, kdy své působení na radnici po téměř pětatřiceti letech ukončil.
Jak významně se do dějin města tento muž zapsal, na to se zeptáme ředitele Muzea východních Čech, docenta Petra Grulicha. Co vás první napadne, když se vysloví jméno - starosta František Ulrich?
Muž, díky kterému je Hradec Králové tím, čím je.
Ano, všude, kam se v Hradci Králové podíváme, je možná jeho stopa. A klidně bychom mohli říct, že se to týká i budovy muzea.
V podstatě také, ano. On vlastně inicioval, že by se mělo pro muzeum postavit nějaké důstojné bydlo.
Kdybychom ale měli začít úplně od začátku. František Ulrich se narodil v roce 1859 v Hradci Králové v domě U Špuláků na Velkém náměstí.
Ano, v domě U Špuláků. Jeho start kariéry byl jak z romantického filmu, by si člověk skoro mohl říci. Narodil se, co by syn ředitele královéhradecké reálky u těch Špuláků, jak jste říkal, vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pak se dobře oženil. Vzal si dceru hradeckého právníka Srdínka. Záhy díky tomu zakládá svoji vlastní advokátní kancelář roku 1888 na Velkém náměstí. Což byla dobrá adresa v té době, ostatně doteď. A potom už se rozjíždí jeho politická kariéra. Poslanec zemského sněmu, poslanec říšské rady a starosta Hradce Králové.
Traduje se úsloví, zatímco pardubický starosta vstává, tak královéhradecký už jedná ve Vídni. Což je ušito na Františka Ulricha.
doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D., ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové
Vy jste říkal, že se dobře oženil. Protože mít rodinné zázemí, to je také důležité. Ale politika ho asi přitahovala a lákala vždy.
Spíš bych řekl veřejný život. On byl nesmírně extrovertní, na druhou stranu to rozhodně nebyl žádný lev salonů, který by se vytahoval, a myslel si něco, čím není. Traduje se o něm jeho skromnost, umírněnost, loajalita, ale obrovský tah na branku. On byl nesmírně zdatný ve vytváření různých sociálních sítí svých známých, zejména z dob studií. Doktor Přemysl Šámal, pražský advokát, pozdější kancléř prezidenta Masaryka. Takže taková šedá eminence Pražského hradu, velice dobře se znali. A Ulrich toho velmi intenzivně využíval. Doktor práv Jaroslav Preiss, někdejší generální ředitel Živnobanky a šéf Ústředního svazu československých průmyslníků. Další doslova a do písmene kamarád přes kterého Ulrich dokázal fedrovat spoustu různých svých aktivit směřujících pro Hradec Králové. A hlavně obrovská agilnost. Traduje se takové úsloví, zatímco pardubický starosta vstává, tak královéhradecký už jedná ve Vídni. Což je přesně míra upravena na Františka Ulricha.
Starostou Hradce Králové byl František Ulrich zvolen v únoru roku 1895. Bylo mu tenkrát jen 36 let.
Byl relativně mlád.
Jak se na to dívalo okolí? Nebylo to v té době přeci jen výjimečné?
Ne, nebylo. Uvědomme si, dnes spousta třicátníků žije v takzvaném v uvozovkách mamahotelu. Tehdy lidé zakládali rodiny v devatenácti, maximálně v pětadvaceti letech. Zkrátka a dobře, byl v nejlepších letech a v tom pravém věku na to, aby odstartoval hvězdnou kariéru.
Starostu Františka Ulricha připomíná v Hradci Králové náměstí, busta a letos i pamětní mince
František Ulrich, básník, advokát a také výrazný a uznávaný starosta Hradce Králové, by se 6. února dožil 160 let. V letošním roce ale budou ještě další kulatá výročí spjatá s jeho osobou. Instalací nové sochy si ho město sice nepřipomene, ale na slavného rodáka přeci jen zapomenuto nebude.
Jaké byly jeho vize na začátku oné pověstné kariéry?
To máte tak, náměstek Pospíšil předchozího primátora Lhotského se zasloužil o zboření hradeb bývalé hradecké pevnosti. To znamená, že po roce 1894 najednou začal být okolo Hradce Králové, který byl tehdy tvořen vlastně jen Starým Městem, Malým a Velkým náměstím a okolními pozemky, řekněme, okruh vnitřního městského okruhu. Okolo začalo být obrovské množství nezastavěné plochy. Protože to byl prostor zbořené pevnosti a její zátopové pásmo. A František Ulrich stál najednou před otázkou, co s tím. A říká, tak buď to můžeme nechat, ať se to nějak zastaví samo, nebo to zregulujeme a uděláme to tak, aby to mělo hlavu a patu. Rozhodl se pozvat architekty, rozhodl se vytvořit regulační plány města. Bylo jich hned několik po sobě jdoucích. Vrcholný byl plán Gočárův z roku 1922. A tím způsobil to, že se Hradec Králové stal salonem republiky.
V roce 1890 byl Hradec Králové v podstatě vesnicí.
Pět tisíc obyvatel. Hradec Králové, to bylo opravdu Malé, Velké náměstí, vnitřní okruh. A co bylo za ním, bylo buď prázdné, nezastavěné. Nebo to byly samostatné obce - Pražské Předměstí, Slezské Předměstí, Věkoše, Kukleny, Pouchov, Plácky, Plotiště. A tak bych mohl pokračovat dál, hromada vesnic. A malý Hradec uprostřed toho. A Ullrich najednou staví hradecké železniční nádraží až za Pražským Předměstím, vlastně na cizím katastru. Začíná rozvíjet plány o tom, jak spojí všechny vesnice dohromady do velkého Hradce Králové. Což se mu tedy nikdy nepovedlo. To vzniklo až v roce 1942 za okupace. Jen Věkoše v roce 1923 připojil. Ale myslel daleko víc dopředu a dokázal zajistit, že ony obce postupně srůstaly do Hradce, který, když se spojil, tak měl 40 000 obyvatel.
František Ulrich starostoval Hradci Králové osm volebních období, pětatřicet let. Neuvěřitelné.
Opravdu neuvěřitelné. A byl vnímán téměř jednomyslně, volili ho napříč politickým spektrem. Dokonce se psalo v novinách - máme to lepší, než v Praze, protože tady jsme se shodli. Prostě všichni víme, že František Ulrich je starosta, kterého chceme napříč politickými stranami. Zajímavé je to s průmyslem. Víte, Hradec Králové vlastně nebylo průmyslové město, vůbec. Vojenská pevnost, co by tam dělal průmysl. Ten se rozvíjel někde za hradbami. Ale František Ulrich se tehdy rozhodl, že to změní. Takže vytvořil přímo lokality, ve kterých měly růst průmyslové závody. A snažil se dotáhnout do Hradce Králové průmyslový rozvoj. Vytvořil v Hradci Králové svépomocnou obchodní komoru v roce 1910. To bylo jeho celoživotní dílo. Čímž se snažil spojit české podnikatele onoho česko-německého severovýchodu. Dokonce se pokusil udělat z Hradce Králové centrum českého sklářství ve vazbě na Železný Brod. Proto v Hradci Králové vznikl sklářský ústav. Centrum českého hedvábnictví, tehdy nového odvětví. Proto v Hradci Králové máme vilovou čtvrt Morušovka, například. Kterou už sice moc Hradečáci nevnímají. Ale je tady. A tak bychom mohli pokračovat dál. Zkrátka František Ulrich po sobě zanechal opravdu stopu, kam se Hradečák podívá.
Ještě mi řekněte, co kultura? A duchovní život? Díky spojení s významnými architekty vznikla spousta užitečných, například školských budov.
To rozhodně. Nemůžeme pochopitelně říct, že za všechno může v dobrém slova smyslu pouze František Ulrich. Ale je pravdou, že zkrátka v rámci tvorby regulačního plánu a v rámci rozvoje města, myslel na všechny aspekty života. Ostatně, byl synem ředitele reálky, byl básníkem. Spoluredigoval almanach Máj, například, v roce 1878. Takže zkrátka a dobře vzniklo Muzeum, Obchodní akademie, ale další a další ústavy a instituce.
A kultura a umělecký život také.
Také. Tím, že byl básník, dokázal dotáhnout do Hradce, kromě architektů, i řadu divadelních umělců, například. A zkrátka a dobře, i tohle bylo téma, které bylo sice také jeho, ale na druhou stranu, v kultuře, jako takové, se on neangažoval aktivně a prvoplánově. Přeci jen nestihl všechno.
Byly tedy i nějaké momenty, které se mu nepovedly a nedařily?
Jeho životním neúspěchem rozhodně bylo to, že se mu nepodařilo zcelit Hradec do jednotné podoby velkého Hradce Králové, jak ho známe a vnímáme teď. Bylo to dáno jednak jeho politickou stranickou legitimací, on byl Mladočech, později to byla Národně demokratická strana. Ale v okolních obcích byli Národní demokraté v podstatě stranou okrajovou. V Hradci i Národní demokraté vedli jen kvůli Ulrichovi. Tedy to byl jeden aspekt, který se mu nepovedl. A potom se mu nepovedl rozvoj velkého Královéhradeckého bankovního ústavu, takzvané Kralobanky, tedy Záložního a úvěrového ústavu. Což byl problém finanční, ta banka zkrachovala. A Ulrich za to byl obviňován. Nicméně se mu podařilo z toho nějak obhájit. Ale zkrátka a dobře byly v tom městské peníze. Bylo mu to kladeno za vinu. Ale naprosto jednoznačně převážil jeho pozitivní vliv.
Paříž se chlubí Eiffelkou a Vítězným obloukem. Hradec má Vítěze, Gočárovo schodiště a řeku navíc
Hlavní město lásky a milenců, Mekka umělců nebo stříbrná kráska. To jsou všechno přívlastky, kterými se pyšní Paříž. Salón republiky ve východních Čechách v mnohém nezůstává za touto světovou metropolí pozadu. I Hradec Králové vás nadchne svou architekturou a atmosférou.
Jeho starostenská éra skončila 30. září roku 1929.
Ano, bylo mu 70 let. Není se co divit. To je přeci jen požehnaný věk, v té době vůbec. Dnes je v 70 ještě člověk aktivní. Tehdy už to byl kmetský věk. A po těch pětatřiceti letech se František Ulrich v roce 1927 rozhodl, že nebude kandidovat do obecního zastupitelstva. A starostoval do toho roku 1929 vlastně jen proto, že byly tehdy zpochybněny volby v Hradci Králové. Takže dožívalo staré zastupitelstvo, a tedy i staré vedení města.
Moc se mi líbí vyjádření podnikatele Josefa Václava Bohuslava Pilnáčka, nástupce Františka Ulricha. Ten řekl, že Hradec, který se v nejstarších listinách zve Hradcem nad Labem a později Hradcem českých královen, měl by se jmenovat Hradcem Ulrichovým.
Ano, to je pravda, to Pilnáček skutečně řekl. Tehdy se zavázal, že bude pokračovat v Ulrichově celoživotním díle. Ovšem potom nastaly další osudy 30. let - hospodářská krize a následně Mnichov, okupace. To už Pilnáček pochopitelně nedokázal ovlivnit. To šlo mimo něj. Ale snažil se, vždyť spousta budov z 30. let vznikla v Pilnáčkové éře, ale byly vymyšleny už v éře Ulrichově.
A máme Salon republiky. Děkuji moc za dnešní připomínku hradeckého velikána, řediteli Muzea východních Čech docentu Petru Grulichovi. Mějte se moc hezky.
Také děkuji, na shledanou.
Související
-
Hradec Králové představuje vizi moderního evropského města z počátku 20. století
Královská věnná města patří k nejkrásnějším českým městům, která při svých toulkách českou krajinou nemůžete vynechat.
-
Nižší daně z nemovitosti, opravy Benešovky a Velkého náměstí. Na to se mohou těšit Hradečáci
Zlepšení fungování samotného magistrátu a zefektivnění jednotlivých agend města, nižší daně z nemovitosti, nebo přípravy na opravy Benešovy třídy a Velkého náměstí.
-
Malou Paříž má Hradec Králové ve své Galerii moderního umění. Sama budova je uměleckým dílem
Na Velkém náměstí v Hradci Králové stojí jedna hodně zajímavá secesní budova. Kdysi tam sídlil záložní úvěrový ústav, pro který byla vlastně roku 1912 postavena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
