Můj život nemá dějin. Tlumené barvy a teskné nálady v básních francouzského symbolisty Alberta Samaina

Premiérový Souzvuk uvádí díla francouzského symbolisty Alberta Samaina (1858-1900). 

Zbožňuji nejasnost a tóny, barvy křehké,
vše, co se vlní, vlá a třese, mihá, mění,
to zraky, vody, vlas a hedváb, listů chvění
a spirituelní a štíhlé tvary lehké.

Rodák z Lille pocházel z vlámské rodiny, jako dvaadvacetiletý se přestěhoval do Paříže, kde se věnoval psaní poezie, kterou mimo jiné recitoval také veřejně ve slavném kabaretu Chat noir. Spoluzakládal časopis Mercure de France, přispíval také do Revue des Deux Mondes. Jeho poezie byla silně ovlivněna Baudelairem a Verlainem. Poezii Alberta Samaina zhudebnil Camille Saint-Saëns.

Soubor Samainových básní v Souzvuku doplňují citáty jeho překladatelů i literárních souputníků. Pořad převážne čerpá z výboru Františka Bíbla Zahrada infantčina. 

Samain je básníkem všeho, co hyne, zmírá, vadne a omdlévá, básníkem ticha, jeseně a zvláště večerů, pro něž nalezl přemnohé odstíny výrazů, barev a tónů; lyrikem snu, stínu a melancholie marnosti. Jeho nejvlastnější citovou doménou jsou nálady teskné a toužné, unylé, bolně blouznivé. Jeho výrazovými prostředky jsou tlumené barvy, polotóny a odstíny, avšak při veškeré své křehkosti tato poesie vyniká podivuhodnou jasností a čistotou obrazu.
František Bíbl