Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům

Malíř Eugene Delacroix namaloval obraz Daniel v jámě lvové.Už jako dítě jsem měl tu ilustraci k biblické dějepravě rád. Mladík Daniel tam v jakési podzemní kaverně nevzrušeně sedí na kameni, lvi většinou znuděně polehávají, ústa ale všichni zavřená nemají: jedna lvice otevírá tlamu směrem vzhůru, na anděla s rozpřaženýma rukama a roztaženými křídly. Nu, na toho nedoskočí, říkával jsem si, a kdyby to zkusila, anděl se vznese o metr výš a zuby scvaknou naprázdno. O Daniele lvi nejevili žádný zájem, jak by také, když ho chránil okřídlený strážce.

Dodnes příhodě o Danielovi rozumím v podstatě stejně jako v dětství: Daniel byl zachráněn, protože Bůh poslal anděla. Bůh zachraňuje a umí to, však celá řada lidí unikla zkáze podivuhodným způsobem. Leckdo z nás zažil situaci, kdy ze smrtelného ohrožení unikl takříkajíc o fous, anebo si pamatuje neobyčejné příhody jiných. Třeba strojvedoucího expresu Krakov - Praha, který zapnul rychlobrzdu a pak se před nárazem lokomotivy do padajícího mostu ukryl ve strojovně a bez vážnější újmy na zdraví srážku přežil. Anebo ti, kterým se povedlo utéct z koncentráku , nebyli dopadeni a přežili až do konce války. Nebo ti, kteří podivuhodnou náhodou nestihli letadlo, které se pak za letu zřítilo.

Jenže jsou tu či byli tu také ti, kteří to letadlo stihli, na útěku byli dopadeni, při železničním neštěstí zahynuli. A také vroucně věřící křesťané bývali pro zábavu sportumilovného římského publika předhazování do arény lvům, a nikde nad tím žádný anděl, žádná vyšší moc hladovým a vydrážděným šelmám tlamy nezavřela. Tak jak to je? Není celá ta příhoda o Danielovi jen taková útěšná pohádka ?

Není útěšná, je povzbudivá: buďte jako Daniel, ten šikovný a přitom ohromně poctivý mladík, který se modlil ke svému Bohu a nepřestal ani tehdy, když to bylo zakázané a když přikázané bylo celý měsíc se modlit ke králi Darjavešovi. Příhodě o uchránění Daniele by se asi dalo rozumět v nejširším smyslu jako povzbuzení: ani pod nátlakem nevzdávejte to, čemu věříte, jednejte dle svého svědomí, nedělejte nikomu šašky, a ono to dobře dopadne. Co všechno ještě se bude dít, než to dopadne, to nevíme, záchranní či strážní andělé přilétají a zavírají tlamy šelmám jen výjimečně. Na zázraky nespoléháme a přece věříme, že svou pravdou stát se vyplácí. Jsme -li křesťany, pak můžeme o něco určitěji vyznat, že na Krista spoléháme a důvěřujeme, že milujícím Boha všechny věci, i ty bolestné a kruté, napomáhají k dobrému. A tak milujte Boha z celého srdce, bližního jako sebe, nezříkejte se hodnot, v nichž jste rozeznali cestu, pravdu i život, a nepodlehněte nátlaku ani svodům. A kdo ví, třeba i vám bude dáno uvidět anděla a zažít proměnu rozběsněné šelmy v neškodnou kočku.