Mrtvola na jevišti může být i nositelem legrace

Absurdní černá komedie, kterou do češtiny přeložila a pro jeviště upravila dramaturgyně Klára Špičková, je v režii hostujícího Jakuba Nvoty především vkusnou, vtipnou a duchaplnou zábavou. Při dnešní záplavě inscenovaných přihlouplých komedií to rozhodně není málo.

Už samotný příběh je absurdní: námořní kapitán ve výslužbě si při lovu zajíců třikrát vystřelí, místo zastřeleného zajíce však najde mrtvolu muže. Pod dojmem vlastní viny se nechá přesvědčit k pohřbení mrtvoly, postupně se však řady pohřbívajících rozmnožují o další postavy přesvědčené, že muž sešel ze světa právě jejich vinou.

Překvapivá pravda vyjde najevo na konci hry, přičemž samotný průběh děje autor obohacuje mimořádně vtipnými průpovídkami jednajících postav v téměř každém okamžiku. A to nejen v průběhu hlavní dějové linie vypořádání se s tělem mrtvého muže, čehož dokladem je např. kapitánova reakce na nabídku k sňatku od mírně podivínské sousedky – Manželství je dobrý způsob, jak strávit zimu. Typický suchý anglický intelektuální humor v jeho nejlepší podobě.

Scénograf Juraj Poliak navrhl v hracím prostoru dominující pahorek se spirálovitě klesajícími stupni v přírodně hnědozeleném vybarvení. Tento se střídavě přisouvá k divákům, nebo je odsouván do pozadí, aby v přední části scény mohly být vytvářeny za pomoci přinášených kousků nábytku a shora spouštěných lustrů a lamp jednotlivé interiéry. Celou inscenací se linou melodie několika slavných hitů swingové éry.

Míru potěšení na straně publika ze všeho nejvíce naplňují svými výkony herci.Jan Fišar hraje rádoby mořského vlka kapitána Alberta Wilese jako roztomile roztržitého stárnoucího muže, pro kterého samota nemusí být konečným údělem. Excentrický malíř obrazů Sam Marlowe, hlavní kapitánův pomocník při pohřbívání a opětovném vyhrabávání mrtvoly, je v podání Petra Housky naprosto nepraktickým mužem, který si za svoje obrazy dokáže vyžádat pouze naturální honorář v podobě maličkostí, po kterých touží jeho sousedé.

Staropanenskou slečnu Ivy Graveliovou hraje Anna Cónová se sobě vlastním půvabem a sebeironií, ale také s roztomilou sebestředností, pokud jde o přesvědčení, že dokázala zabít násilníka podpatkem vlastního střevíce.

Paní Wiggsovou, majitelku obchodního krámku a matku obecního policisty ztvárňuje Alexandra Gasnárková. I ona se opírá o roztomilou roztržitost a nepraktičnost své postavy.

Jenifer Rogersovou, manželku mrtvého muže a také další z postav přesvědčených o své vině, hraje Andrea Mohylová. Herečka zvolila poněkud chladnější emocionální rejstřík, neboť vychází z osobního údělu ženy, kterou muži mnohokrát zklamali. Příznačná je zde její replika nad košilí mrtvého manžela: Peru a žehlím mu i po jeho smrti.

Policistu Calvina Wiggse vybavil František Večeřa sice častokrát hranou policejní přihlouplostí, zde je však postava podána navíc s okouzlujícím nadhledem herce. Miroslav Rataj má sice pouze epizodní postavu milionáře kupujícího Marlowovy obrazy, jeho kreace má však přesnou míru lehce karikované grácie, která postavě sluší. Z ostatních účinkujících zasluhuje zmínku i představitel němé role mrtvého muže Jiří Dvořák, a to za bezchybnou práci s vlastním bezvládným tělem.

Činohře Národního divadla moravskoslezského a zejména dramaturgyni Kláře Špičkové patří uznání za to, že dílo Jacka Trevora Storyho objevila pro česká jeviště. Autor a jeho dílo si to zcela jistě zasluhují, a diváci se, doufejme, mohou těšit i na další tituly z pera neprávem opomíjeného prozaika a dramatika.