Moravské hromobití a ti druzí. České operní hvězdy na světových jevištích

Z Metropolitní do zapomnění

„To je údělem pěvců, zažijí velkou slávu, ale neuplyne příliš mnoho času a jejich jména zná jen pár zasvěcených. U Jeritzy je to stejné.“ odpovídá muzikolog Jiří Zahrádka na otázku, proč je Marie Jeritza, pěvkyně svou zahraniční kariérou srovnatelná s Emou Destinnovou, v zemi svého původu takřka neznámá. Narodila se v Brně jako Jedličková, rodina ale byla německy hovořící.

Velmi záhy debutovala v operetních a operních rolích a zakrátko už stála na prknech vídeňské Císařské dvorské opery. Stala se jednou z jejích největších hvězd. Nejen díky svému umění pěveckému, ale také hereckému, kráse a temperamentní povaze. Noviny psaly o častých konfliktech s kolegy i o jejím osobním životě. A Jeritza si uvědomovala důležitost této propagace. Využívala jí i v Metropolitní opeře, kde zažila zářivou kariéru a naposledy vystoupila až ve svých šestapadesáti letech. Zemřela ve více než devadesáti letech v roce 1982. 

Opera v dobách streamu

V dokumentu zaznívají i hlasy čtyř zpěváků mladé a mladší generace – sopranistky Simony Šaturové, mezzosopranistky Štěpánky Pučálkové, tenoristy Petra Nekorance a barytonisty Borise Prýgla. Popisují své začátky, někdo měl start velmi pomalý, jiný velmi záhy zaznamenal úspěchy.

Popisují, jak to chodí v operních studiích prestižních operních domů i proč někteří pěvci odmítají chodit na soutěže. S tím, aby se jich účastnili mladí, ještě nevyzrálí pěvci nesouhlasí ani Alena Kunertová, majitelka agentury Nachigall Artist. Umělci ale hovoří i o tom, jak je důležité udržovat se fit, proč je důležité nekývnout na každou lákavou nabídku operní role a jak se vyrovnávají s přesuny z jednoho konce světa na druhý.