Montek i Capulet, Romeo a Julie, láska a nenávist, tentokrát v Divadle na Vihohradech
Hra Romeo a Julie patří nejen k nejslavnějším titulům Williama Shakespeara, ale vůbec k nejproslulejším hrám vůbec. V pražském Divadle na Vinohradech se jako inscenace objevila jen dvakrát. Poprvé v roce 1979 v hlavní roli s Oldřichem Kaiserem a Lenkou Kodešovou, a poté v roce 1992 s Ivanem Trojanem a Vendulkou Křížovou. 12. prosince se koná premiéra třetího uvedením této hry v Divadle na Vinohradech.
Slavný monolog Julie Capuletové se objevil ve stovkách různých divadelních, filmových nebo rozhlasových zpracování víc než čtyři sta let staré hry. Příběh Romea a Julie je milostnou tragédií i oslavou lásky, která musí čelit neméně silné nenávisti. Sílu emocí se pokusí v nové inscenaci Divadla na Vinohradech zdůraznit režisér Juraj Deák: „Já přemýšlím o emocích, které jsou v té hře ukryty, a snažím se najít klíč k jejich otevření. Z toho plyne určitý inscenační styl, který je monumentální, emocionálně velmi aktivní a diváka atakující. Takže doufám, že divák, který přijde na takto silnou hru, nebude čekat, že uvidí nějakou selanku, ale horkokrevnou expresi.“
Není třeba aktualizace, láska i nenávist jsou věčnéJuraj Deák v kontextu příběhu Romea a Julie přemýšlí o tom, zda situace mezi mladými milenci i mezi jejich rodiči, popsané květnatým shakespearovským veršem, mohou mít spojitost s životem v dnešní době: „Každý z nás zažil v patnácti první lásku, každý z nás se dostal do sporu s někým, o kom si myslel, že ho nenávidí a musel si to s ním nějak vyřešit. To jsou základní lidské situace táhnoucí se přes staletí a jsou i v téhle hře. Ale žádná prvoplánová aktualizace to není, o to nám opravdu nešlo.“
V Divadle na Vinohradech nechtějí inscenaci Romeo a Julie představit jako návrat do divadelní minulosti, ale pokusí se o současný výklad, jehož hlavním cílem je promlouvat o dvou extrémních a zároveň protichůdných lidských citech - o lásce a nenávisti. Tvůrci inscenace Romeo a Julie usilují o to, aby byla i velkou podívanou, ke které má přispět scénografie Davida Baziky, hudba Ondřeje Brouska i scény pouličních bitek, ve kterých se šermem pomáhal Petr Nůsek.
