„Monsieur le vivisecteur“ – Robert Musil a Brno

29. květen 2011

„Monsieur le vivisecteur– to jsem já!“, zapíše si dvacetiletý student strojírenství a příští spisovatel světového významu Robert Musil v brněnském bytě rodičů do Nočního deníku. A pokračuje: „Můj život: – dobrodružství a bloudění člověka počátku 20. století oddávajícího se vivisekci svého nitra! Čím je Monsieur le vivisecteur? Možná typem budoucího rozumového člověka – možná?“ O tom, co znamenal dvanáctiletý pobyt Roberta Musila v Brně pro jeho dílo, vyprávějí Schůzky s literaturou, které Zdeněk Mareček nazval Monsieur le vivisecteur – Robert Musil a Brno.

V Brně se Robert Musil ocitl ve svých deseti letech a nebyla to dobrovolná volba. Jeho otec, Alfred Musil byl jmenován řádným profesorem strojírenství na zdejší německé technice. Malého Roberta v Brně čekala reálka na dnešní Husově třídě a několikeré stěhování než s rodiči definitivně zakotvili na Augustinské 10 (dnešní Jaselská), jak připomíná dvojjazyčná pamětní deska. Odtud měl otec na Techniku opravdu jen pár kroků. Stěhovací anabázi s Musilovými absolvovala také rodina otcova kolegy prof. Donatha, jejichž syn Gustav, o dva roky starší než Robert, sehraje za několik let významnou roli – probudí v Robertovi zájem o literaturu, filozofii a kulturu vůbec.

Spory s maminkou vedly příštího spisovatele k odchodu na internátní nižší vojenskou reálku do Eisenstadtu a pak do Hranic na Moravě. Zkušenosti z obou ústavů se staly podkladem k Musilovu prvnímu úspěšnému románu Zmatky chovance Törlesse (1906). Předtím ještě opustí studium Technické vojenské akademie ve Vídni a v roce 1901 se stane strojním inženýrem na „otcově“ brněnské technice. To už vede dvojí život – o dva roky starší Gustav Donath Roberta zlákal ke světu literatury. Přes den plní běžné povinnosti, po večerech čte a nápady k prózám si zaznamenává do deníku. V tom čase vznikají také první Musilovy literární skicy – jejich soubor nazvaný Parafráze zatím marně nabízí nakladatelům, zato 14. 4. 1900 Robert Musil poprvé veřejně vystoupí s přáteli a vrstevníky jako autor na dobročinném večírku ve prospěch dětské nemocnice a Vlasteneckého podpůrného spolku s prózou Variété, posléze otištěnou v Brünner Neue Zeitung.

Po promoci (1901) si ještě Robert Musil odbude v Brně vojnu jako jednoroční dobrovolník v dnes už zbořeném jezuitském klášteře. Pozná tam svého pozdějšího nadřízeného, z něhož vznikne postava generála von Sturma v Muži bez vlastností. Připomeňme ještě brněnskou lásku, jejíž ozvuky najdeme v novele Tonka, a zájem o dílo filozofa Ernsta Macha, rodáka z nedalekých Chrlic. Jenže to už se soustavný brněnský pobyt příštího světového spisovatele se uzavírá. Jako inženýr odchází do Stuttgartu, do Brna se ještě vrátí v roce 1904, aby tu složil maturitu na německém gymnáziu, neboť má namířeno na Berlínskou univerzitu. Tu ukončí doktorátem z psychologie, mj. o E. Machovi.

Když v roce 1924 zemřeli krátce po sobě oba Musilovi rodiče, přijede už známý autor a novinář ještě jednou z Vídně do Brna - dokonce uvažoval, že by se tu znovu usadil. Musil tehdy působil mj. jako dopisovatel Prager Presse a byl poněkud stižen žárlivostí nad vídeňskými úspěchy Franze Werfla. Ale z úmyslů sešlo; majitel domu měl s opuštěným bytem jiné plány.

Čím Brno, velké provinční město, v němž Ulrich, hrdina románu Muž bez vlastností, „prožil krátké, ale málo příjemné části svého života“, Musila poznamenalo? „V jeho podstatě bylo, jak dobře věděl, cosi koloniálního. Zvětralo tu nejstarší jádro německého měšťanstva, které se před staletím dostalo na slovanskou půdu, takže je už kromě několika kostelů a rodinných jmen sotva něco připomínalo.“ Brno jako „domov – nedomov“, zhmotnění kankánských zásad „nejen – nýbrž i“, případně „ani – ani“, tak ironicky líčí Musil město v románu. Zcela souznívá s atmosférou intelektuální společnosti, která ani v nejmenším netuší, že bude zítra smetena vírem války.

Robertu Musilovi jsou věnovány Schůzky s literaturou, které jejich autor, Zdeněk Mareček, nazval Monsieur le vivisecteur – Robert Musil a Brno. V režii Hany Mikoláškové účinkují Tereza Richterová, Vladimír Hauser, Jan Adámek a Michal Bumbálek.

autor: ČRo Brno
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...