Molière: Misantrop. Komedie o tom, jak je těžké mít rád lidi

„Ještě jsem neudělal nic, s čím bych mohl být opravdu spokojený.“ Takto si prý o velikonocích léta páně 1665 posteskl Molière v kruhu svých přátel. Tou dobou byl již autorem Tartuffa i Dona Juana. Jenže: Tartuffe byl zakázán a Dona Juana Molière stáhl z repertoáru sám – na doporučení samotného krále.

Ani s osobním životem nemohl být Molière spokojen. V srpnu onoho roku se mu sice narodila dcera, ale vztah s manželkou Armandou byl v troskách. Další ránu mu přichystal jeho přítel Jean Racine. Autor, jehož dílo Molière pomáhal (a ne bez potíží) prosadit na svém jevišti, odešel na podzim roku 1665 ke konkurenci a způsobil tak divadlu značné škody, zvláště když sebou odvedl i hvězdu souboru a čerstvě svou milenku, herečku Markýzu Du Parc. Ke konci roku se prudce zhoršil Molièrův zdravotní stav a musel dokonce na dva měsíce přestat hrát.

Pod tíhou všech těchto událostí pracuje na hře, na které si velmi zakládá a která má být jeho mistrovským kusem. Pracuje na ní nezvykle dlouho. První ukázky předčítal přátelům již v létě 1664. Hra ale měla premiéru až 4. června 1666. Alcesta hrál Molière, Celimenu jeho žena Armanda. Jejich vzájemný vztah byl veřejným a při této příležitosti také notně pikantním tajemstvím. Do konce sezony byl titul uveden pětatřicetkrát. Molière hrál hlavní roli ve všech reprízách, ale podle některých svědectví to nebyl jeho nejoslnivější výkon.

Hlavní postava naplňuje znaky diagnózy v duchu tehdy populární teorie základních temperamentů (sangvinik, flegmatik, cholerik, a melancholik). Alcest trpí melancholií, tedy převahou černé žluče, v důsledku čehož vidí všude nepřátele. Zajímavé je, že v době napsání hry byla postava Filinta, která bývá dnes nejčastěji vykládána jako vzor oportunismu, vnímána jako jednoznačně kladná figura, která svými ctnostmi vyvažovala pokřivený charakter Alcesta.

Český rozhlas zařadil Misantropa do repertoáru celkem třikrát. Poprvé v roce 1956, kdy ho nastudoval Vladimír Vozák s Martinem Růžkem v titulní roli. Zatím naposledy ho inscenoval Vít Vencl a Alcesta hrál Kamil Halbich (2019). Režisér Miloslav Jareš, který je také autorem rozhlasové úpravy, do inscenace z roku 1969 dále obsadil mimo jiné Otakara Brouska a Slávku Budínovou. Scénickou hudba složil Jiří Váchal.