Mojí prací je poznávání krajiny, obrazy jsou jen obal, říká hyperrealista Adam Kašpar. Přírodu nemaluje, ale žije
Do lesa chodil meditovat, ale došlo mu, že je škoda před přírodou zavírat oči. Absolvent AVU Adam Kašpar přírodu studuje, žije a realisticky maluje – ať už na plátno, anebo do deníkových knih. V minulosti se naučil runové písmo, kterým deníkové zápisy šifroval. O svém vztahu k Bohu, k městu i krajině mluvil ve Vizitce, kam ho pozval Aleš Spurný.
„Jeho pojetí přírody je na české scéně nevídané, a to i proto, že to, co maluje, zná do atomu,“ říká o svém kolegovi Adamu Kašparovi další vynikající hyperrealistický malíř Michal Ožibko. Kašparovy malby krajiny, kamenů, vrstev a struktur jsou v našem malířském prostoru ojedinělou záležitostí, jeho vášní je totiž kromě malování také právě geologie. „Geologie svádí k tomu, aby byla čtená jako mýtus, a to se mi líbí. Když se do té vědy ponoříte, zjistíte, že má krásu a monumentalitu starých kosmologických příběhů,“ míní.
Adam Kašpar pochází ze Svitav, ale se svou manželkou se před třemi lety přestěhoval na okraj jesenické osady Potůčník. Občasnou společnost tu jeho rodině dělají návštěvy přátel, chataři a několik málo místních. „Do Jeseníků jsem se dostal, když jsem o tomto kraji zpracovával diplomku. Jsem samotář a našel jsem tu, co potřebuju,“ přibližuje své současné bydliště muž, pro kterého byl během studií na AVU byť jen jeden jediný víkend strávený v Praze noční můrou. „Já v pražském bytě v podstatě jen přespával, kdybych tam zůstal i o víkendu, nudil bych se. S přírodou jsem tak chtěl být v kontaktu aspoň přes obrazy.“
Proč nejsem vědec? Vždy jsem všechno kreslil
Podle kurátorky Muzea umění Olomouc Barbory Kundračíkové, která v hanácké metropoli před několika lety spolu s Ožibkem připravila o hyperrealismu velkou výstavu, má Kašpar uvolněný rukopis, vášnivý projev a lehce dokáže vystihnout komplikované struktury. „Pořád se snažím spojit dva světy. Divám se dovnitř věcí, ale rozhoduju se intuitivně. A dělám racionální, věcnou malbu.“ Někomu Kašparovy malby mohou přesto připadat potemnělé, čemuž jejich autor rozumí. Do některých obrazů totiž pronikají i stopy melancholie a jeho vztah k romantismu.
Adam Kašpar byl letos na expedici v Mongolsku, kam jej už podruhé pozvala Česká geologická služba. Zatímco geologové bádali, Kašpar maloval obrazy a pauzy při přesunech využíval ke skicování deníků. „V přírodě mě baví hledat jevy, které se jen málo změnily v čase. Třeba takové rostliny játrovky vypadají úplně jak v devonu,“ usmívá se. Přestože Kašpar nepochází z umělecké rodiny, doma si kreslil odmala. Zvažoval i studia přírodovědného oboru, pak mu ale došlo, že všechno, co začne studovat, nakonec zachytí barvami na papír. Dnes svou práci popisuje jako poznávání přírody. „Malířství je obal, do kterého vyvěrá moje pozorování přírody a přemýšlení o ní. Ve hmotě, ve formě věcí v přírodě se dokonale vyjádřil duch. Proto mě baví ji zkoumat a malovat.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jiří Padevět: Vzpomínky na sny. Povídka z antologie Krvavý Žižkov
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Hlasy a Oko. Dvě premiéry povídek kanadské nobelistky Alice Munroové
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
