Moje životní scénáře často nejdou realizovat, a tak je fotím. Fotky jsou zvláštním odrazem mě samotné, říká Bára Prášilová
„V mých fotkách se obsesivně opakují motivy, které mě neskutečně lákají, ale ze kterých mám zároveň strach. Například vlasy. Ve vlasech je uložená historie, a já mám tendenci se historie zbavovat, říká fotografka Bára Prášilová. S Markétou Kaňkovou mluvila ve Vizitce o své knize Circles, o radosti ze zpomalení i o tom, že v blízké budoucnosti se skrz focení chystá popasovat se s fobií z hadů.
Surrealistické, plné symbolů, inscenované. Takové jsou fotky Báry Prášilové, pravidelně oceňované umělkyně, která balancuje na hraně krásy a divnosti, snu a reality. Sny si hned po probuzení nahrává, jak ve Vizitce řekla, v noci se jí často vrací příběhy s hady. A právě plazi patří do kategorie motivů, které v Báře dlouhodobě vzbuzují nelibé pocity. To by ovšem ráda změnila. „Mám asi milion nápadů na focení tematiky, která mě odpuzuje a láká zároveň. Focení s hady pro mě bude velký krok,“ říká.
Fotografická tvorba Báře Prášilové v lecčems nahrazuje reálný svět. V něm jsou totiž její každodenní představy a scénáře jen těžko proveditelné. Momenty, kdy si vysněnou fotografii naskicuje a kdy dostane do ruky výsledný obraz, jsou pak pro ni těmi nejšťastnějšími. Mezi těmito momenty ovšem často uplyne mnoho vody. Bára své modely pečlivě inscenuje, manipuluje a ohýbá. Samu sebe i své okolí zapojuje do výroby rekvizit, neboť takové, jaké si přeje, v obchodech nemají. Na první pohled pestrobarevné, veselé fotografie v sobě však nakonec pokaždé skrývají až manickou přesnost a v reálu jen těžko představitelnou dokonalost. Štíhlé, estetické tělo je pak Bářiným alteregem. „Všechny fotky jsou extrémně blízce propojeny se mnou. I já jsem štíhlá a extrémně ohebná, jsou to zkrátka zvláštní odrazy mě samotné.“
Rovnováha mezi bezpečím a krokem z komfortu
Výběr z fotek, které vytvořila během dvacetileté kariéry, teď po čtyřech letech příprav vydala v graficky krásně zpracované knize Circles. Název odkazuje nejen k ženské cykličnosti, ale také k symbolu, jenž Bára považuje za jeden z pro sebe nejdůležitějších. „Ten symbol mě drží už hodně let, vnímám ho jako hledání rovnováhy mezi protiklady, kterými jsou na jedné straně bezpečí, na druhé uvěznění v komfortní zóně,“ vysvětluje. Knihu symbolu kruhu přizpůsobila i formálně, publikace totiž začíná i končí stejnou fotkou dívky s předlouhými zapletenými copy a nohami, které patří jinému tělu.
Ve Vizitce fotografka mluvila i o své spolupráci s řetězcem IKEA, o autorském rukopisu a síle obrazu, o životě v Londýně, o nejoblíbenější fotce reflektující dospívání na sídlišti anebo o fotografických začátcích: rozhodnutí pracovat s foťákem prý přišlo jako vnuknutí při jedné cestě autem. Když pak chodila po městě s Flexaretem od dědy zavěšeným přes rameno, měla radost, že se konečně může zastavovat u všech podivností, které ji zajímaly. „Tomu, co jsem celý život potlačovala, jsem najednou dala důvod,“ usmívá se. Její cesta k inscenovaným fotkám ale nebyla přímá. Z počátku ji totiž hodně bavila reportáž z ulic, dokument, rychlost a akce. „Postupně to ovšem pro mě přestávalo být vizuálně lákavé. Do reality jsem potřebovala zasáhnout, jenomže vytvářet realitu novou vyžaduje obří úsilí,“ shrnuje svůj přístup k práci i důvod, proč se poslední dobou cítí hodně unavená. Síly pro život i tvorbu obnovuje a nabírá různě, letos v létě ji čeká třeba i několik dní odpočinku v jednom českém klášteře.
Související
-
Fotky mě nutí zpracovat věci, které jsou mi nepříjemné, přiznává fotografka Bára Prášilová
Fotografka Bára Prášilová, mimo jiné držitelka dvou cen Czech Grand Design, nedávno zveřejnila nový projekt ovlivněný biologickými hodinami a chystá autorskou knihu.
-
Ivan Pinkava: Ženské tělo svádí k sexuální interpretaci. Mužské je zajímavější pro obecnou výpověď
„Mé fotografie mohou na někoho působit drsně, nikdy v nich ale nechybí krása. Té se nechci vzdát, potřebuju mít z fotky slast,“ říká Ivan Pinkava.
-
Zajímá mě krása, na negativní věci nemám čas, říká vítěz Czech Grand Design Vojtěch Veškrna
Fascinují ho hezké a funkční věci a rád by jednou fotil například pro automobilku Porsche, do svých playlistů pak stahuje hudbu, co pohladí duši.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka