Moje břicho bylo jeskyní plnou barev. Básnivé sny a vzpomínky herečky Jany Frankové
Texty divadelní a rozhlasové herečky, pedagožky a někdejší vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru připravil z autorčiny pozůstalosti její manžel Miloš Doležal a pro naše vysílání opatřil průvodním slovem a jednou svou rukopisnou básní. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Dne 18. června uplynou tři roky od náhlého skonu divadelní a rozhlasové herečky, divadelní pedagožky a vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru Jany Doležalové Frankové (1967–2021). V nakladatelství Petrkov vyšel letos v květnu útlý modrý svazeček nesoucí jméno Moje břicho bylo jeskyní plnou barev, který sdružuje texty z pozůstalosti naší drahé kolegyně. Při této příležitosti opět zařazujeme stejnojmenný výbor, který jsme v rozhlasové podobě uvedli už před dvěma lety.
Jana Franková pocházela z Chebu, od mládí se věnovala recitaci, herectví studovala na DAMU. Její první angažmá bylo v Realistickém divadle, od roku 1990 pak spolu s režisérem Otomarem Krejčou působila v Divadle Za Branou II až do jeho zrušení v roce 1994. Dlouhodobě spolupracovala s Českým rozhlasem Vltava jako interpretka i při přípravě literárních scénářů. Věnovala se dětskému divadlu. Od roku 2015 byla vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru, se kterým mimo jiné nazkoušela inscenace z dopisů dětí internovaných v koncentračním táboru Terezín či z básní Ivana Martina Jirouse.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
-
Ivan Olbracht: Žalář nejtemnější. Drama o chorobné žárlivosti a životní zaslepenosti
-
Jack London, král dobrodružství. Poslechněte si sedm jeho povídek
-
Jméno. Rychlopalná komedie, ve které výběr jména pro potomka převrátí vztahy jedné spořádané rodiny
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.